Jana Štěpánková, obchodní ředitelka firmy Ryor

Maminka mě zapojovala do firmy vlastně od jejích počátků, tedy od roku 1991, kdy jsem se účastnila i jako dítě různých akcí a hlavně vnímala přístup, jakým maminka firmu vede. Nyní je to deset let, co jsem ve firmě na plný úvazek se vším všudy. Postupně jsem prošla několika pozicemi a seznamovala se s rozličnými situacemi. Byť jsem získávala stále větší kompetence, neustále jsem cítila mámin kontrolní pohled za zády, její lehkou nervozitu a touhu koukat mi stále pod ruce.

Největší zkouškou ovšem bylo posledních deset měsíců, kdy maminka byla po operaci páteře zcela mimo firmu, a to doslova ze dne na den. Byla to velká škola pro nás obě − pro mě v otázce firemních záležitostí a zodpovědnosti a pro maminku z hlediska důvěry vůči mně.

Myslím, že za tu dobu pochopila, jak moc je firma soběstačná. A já jsem poznala, že maminka vybudovala perfektní tým lidí v čele s panem ředitelem, který mi byl a je za každé situace oporou. Byť to byla nelehká situace, evidentně vše zlé je pro něco dobré.

Stále je ve firmě dost situací, hlavně z hlediska vývoje kosmetiky, které s maminkou potřebuji konzultovat, a tak se teď všichni těšíme, až se vrátí do práce. Ovšem doufám, že s větší zodpovědností vůči sobě.

Jan Kroupa, ředitel společnosti Proxim

Naše firma byla založena v roce 1992, když mi bylo 11 let. Mým počátečním zapojením do společnosti byla jedna z prvních výrobních zakázek na přebalení dvou kamionů hnojiva do kilových balení. S touto činností jsme taťkovi a jeho tehdejšímu společníkovi s mým bratrem rádi pomohli. A také bych asi neměl opomenout ani svůj "kapitálový vklad" ze stíracího losu. Dostal jsem ho k Vánocům, když mi bylo deset let, a výhru jsem nechal rodičům. Taťka ji využil jako vklad při založení firmy.

Během studia na gymnáziu jsem se ve svém volném čase věnoval vyhledávání nových zákazníků, jezdil s taťkou na služební cesty a zajímal se o chod firmy. Určitě jsem nebyl do ničeho tlačen, bavilo mě to a byl jsem rád, když jsem se mohl zapojit.

Po maturitě nastala první brigáda ve společnosti − stáčel jsem chemikálie do plechovek, poté jsem zaskakoval za vedoucího skladu i za pracovnici obchodního oddělení, když byli na dovolené. Později, během studia na vysoké škole, jsem začal hledat partnery v zahraničí, byl jsem u zrodu produktové řady určené pro německý trh a začal jsem skutečně obchodovat a firmě vydělávat.

Na plný úvazek jsem nastoupil v roce 2007, když jsem dokončil experimentální část své disertační práce na VŠCHT v Praze. Řízení firmy jsem od otce převzal na začátku letošního roku.

Petr Milata, generální ředitel firmy Beznoska

V rámci rodinného podnikání jste zapojeni do života firmy už od raného mládí. Veškeré dění ohledně rodinného podniku vstřebáváte jak vědomě, tak i nevědomě, a podle mého názoru jste tedy zapojeni od chvíle, kdy jste schopni vnímat dění okolo sebe.

U mě to probíhalo také tak. Od mládí jsem absolvoval brigády v naší společnosti, u nedělních obědů jsem byl přítomen strategickým rozhodnutím a samozřejmě jsem nasával veškeré informace, které se týkaly našeho podniku.

O letních prázdninách u svého dědy jsem absolvoval bezpočet ekonomických výkladů, i když bych si tehdy radši hrál venku s dalšími dětmi. Rodiče mě zasvěcovali do tajů podnikání a zejména šli skvělým příkladem, jak se nejenom v rámci byznysu chovat a jednat s lidmi.

Do společnosti jsem nastoupil poprvé na pozici referenta zahraničního obchodu, následovala pozice obchodního zástupce, později obchodního ředitele a v současné době společnost řídím jako generální ředitel.

V rodinném byznysu nikdy nelze oddělit podnikání od rodiny, proto je účast všech rodinných příslušníků, ať už aktivní, nebo pasivní, nevyhnutelná a podle mého názoru i žádoucí. Na koho jiného se spolehnout než na své nejbližší.

Terezie Trusinová, ředitelka společnosti Timo

Zapojení do firmy začalo velice nenápadně. Už jako malé jsme se sestrou navštěvovaly firemní akce pro rodinné příslušníky typu vánoční besídky, mikulášské večery, dětské dny. Tím jsme přirozeně ztratily ostych ohledně navazování komunikace se zaměstnanci a pohybu po jednotlivých pracovištích.

Společné vzpomínky a zážitky z našeho dětství nás okamžitě svedly dohromady a odstranily jakékoliv bariéry při pozdějších pracovních jednáních. Už při studiu na střední škole jsem chodila do Tima na brigády.

Po maturitě nastalo období asi deseti let, kdy jsem odešla na studia do Prahy, odjela na stáž do ciziny a později jsem šla na mateřskou. Už v té době jsme začali v rodině postupně diskutovat o mém vstupu do firmy.

Zpočátku jsem měla jiné plány. V této době vedení společnosti přišlo s nabídkou, zda nechci vybudovat marketingové oddělení, které do té doby ve firmě nebylo. Vzápětí mi nabídli společně s marketingem vedení modelové dílny. To byl asi moment, kdy mě práce ve firmě pohltila a začala jsem mít zájem něco skutečně budovat a především jsem se rozhodla v podniku zůstat.