O sobotách jsem nechodila do naší prodejny, protože jsem doma zpracovávala účetnictví, na které během týdne nebyl čas. A tak o víkendech chodily prodávat naše děti a neteř. Jednou, právě když byla v prodejně naše 14letá dcera a 34letá neteř, ale přišla kontrola ze živnostenského úřadu. Z hlediska inspektorů šlo u dcery o práci nezletilé a neteř u nás neměla žádné oprávnění pracovat," vzpomíná na příhodu ze začátků svého podnikání Jaroslava Valová, zakladatelka jednoho z největších českých prodejců koupelen a kuchyní Siko.

Podobný zážitek mohla mít v 90. letech, kdy v Česku vzniklo přes 60 procent všech rodinných podniků, jakákoliv jiná firma. Bez nasazení celé či části rodiny by firmy, mnohdy zatížené milionovými úvěry, nemusely přežít. Nutno dodat, že tehdy Valovi nedostali žádný postih a dopadlo to pro ně dobře. I díky zapojení rodiny je Siko dnes společností s více než třímiliardovým obratem.

Tím, že potomci s firmou vyrůstají, vytvářejí si vztah nejen k ní, ale i k podnikání jako takovému. "Psychologové radí, aby děti viděly své rodiče v jejich podniku pracovat, aby věděly, co dělají, jak to ve firmě vypadá a jak při práci uplatňují svůj charakter," říká Martin Jurek, jenž na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE) provádí výzkum o rodinných firmách a zároveň vede pivovar Harrach, který spolu s rybí restaurací, chovem ryb a realizací staveb rybníků založil jeho otec.

Předáním váš odchod z firmy nekončí

Často se setkávám se situací, kdy předání vedení firmy mimo nejbližší rodinu již nastalo a majitel "zapomněl" vyřešit vlastnictví. Respektive má pocit, že vše vyřešil závětí. Jenže první napsal v 50 letech, kdy o firemně-rodinné situaci přemýšlel poprvé, a další pak na smrtelné posteli jen za přítomnosti jednoho člena rodiny.

Úmrtím začíná firmu řídit notář, ale opravdu to bude umět? Do toho ještě přijdou někteří členové rodiny se svými nároky, začne série soudů a firma ztrácí hodnotu, někdy i zanikne. Po zkušenostech s nastavováním rodinných holdingů považuji svěřenské fondy za vhodný způsob, jak zajistit kontinuitu českých rodinných firem a eliminovat rizika neshod v rodině.

Trusty jsou stovky let starý a funkční koncept prověřený anglickou šlechtou. Umožní, aby váš majetek byl uchráněn od sporů: správce se o něj stará dle podmínek, které jste si předem stanovili, prostředky rodině vyplácí také dle dohodnutých pravidel a vy nemusíte mít strach, že by rodinné půtky rozbily váš poctivě budovaný byznys.

Martin Houska
partner firmy Moore Stephens

Odborníci upozorňují také na to, že pokud jsou děti součástí firmy od útlého věku či od počátku podnikání, může to pomoci při budoucím předání společnosti. To je v tuto chvíli jedno z největších témat českých rodinných podnikatelů. "Při předávání je největší problém, zda děti firmu chtějí. A to záleží na tom, jak jsou rodiči vedené k tomu, aby dělaly věci po svém," doplňuje Naděžda Petrů, která se na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) věnuje rodinným firmám.

Děti mohou testovat výrobky

Neformální zapojení dětí do chodu firmy je různé. Vždy záleží na stáří dítěte, na tom, jaké je, a na strategii rodičů. Měla by být přirozená, zábavná a neměla by být nutností, shodují se oslovení nástupníci.

Martinu Jahodovi bylo deset let, když jeho otec založil společnost Emco. Firma, která vyrábí tyčinky, ovesné kaše nebo müsli, v 90. letech začínala s dovozem různých potravin. "Pamatuji si, že tátovi jednou nevyšel obchod s borůvkovými jogurty, které vozil z Německa. Tak jsme jich měli plnou lednici," vypráví Jahoda, který je nyní v Emcu šéfem marketingu a inovací.

Do dění v rodinných firmách se už pomalu zapojuje také třetí generace. Petr Hobža vede po otci Strážnické brambůrky a jeho pětiletý syn občas chodí koukat na nakládku zboží. Své potomky "zaměstnává" i Martin Jahoda z Emca. Když potřeboval otestovat nové sušenky, dal je svým dětem a jejich kamarádům ze školy, aby mu pak řekli, jak jim chutnají.

Podle odbornice na rodinné firmy Denise Kenyon­-Rouvinezové může nenásilné zapojení malých potomků vypadat i tak, že je vezmete na oslavu výročí založení firmy nebo vánoční večírek. "Pro podniky to znamená, že rodina zve zaměstnance na rodinné setkání a ukazuje, že se o ně a firmu stará," dodává vedoucí Globálního centra pro rodinný byznys na švýcarské škole IMD.

Nová generace dává přednost rodině

Pohled na to, jak by se třetí generace měla začlenit do rodinného podniku, souvisí i s tím, že se mění prio­rity nástupců. Zatímco zakladatelská generace často upřednostňovala firmu před rodinou, dnešní nástupníci to mají naopak. "Zakladatelé se věnovali víc firmě a jejich děti je viděly hodně pracovat, takže teď mohou naopak chtít být více s potomky. Mezi svými vrstevníky nástupníky vidím, že například nechtějí jezdit na dlouhé služební cesty," uvádí Martin Jurek z VŠE.

Generace nástupníků více řeší i výchovu. Demokratický přístup je podle Petrů z VŠFS lepší než autokratický. "Když dítě nemá prostor pro vlastní rozhodnutí, musí udělat všechno tak, jak mu rodič řekne, není pak v dospělosti schopné vlastního úsudku a rozhodování," míní. Rodiče by spíš měli s dětmi mluvit, ptát se jich na názor a nechat je pomáhat podle svých možností. O podniku i samotném podnikání by se doma mělo mluvit pozitivně. Když děti vidí rodiče nadšené a šťastné, spojí si podnik s pozitivními pocity a budou se chtít přidat. "Pokud mluví o tom, jak je podnikání zatěžuje, jak je štve stát, stěžují si na zaměstnance, ovlivní to vztah dítěte k firmě a podnikání," domnívá se Petrů. I o problémech se podle ní dá mluvit pozitivně.

Zapojte celou partu

V dospívání může být začlenění dětí do firmy složitější. Jeden z pohledů, jak to v pubertě udělat, nabízí Martin Kvapilík, jenž v Česku zastupuje Mezinárodní federaci pro rodinný rozvoj (IFFD), která rozvíjí vzdělávání rodičů. "Pokud chcete vychovávat své dítě, znamená to vychovávat i jeho okolí. Takže je dobré zkusit pro práci v podniku nadchnout i partu jeho kamarádů a vymyslet, jak je zapojit všechny," uvádí.

S dětmi v pubertě by podle odborníků neměli rodiče ztratit přátelství a komunikaci. Kvapilík upozorňuje na dvě zásady, které by majitelé rodinných podniků měli dodržovat. Jednou z nich je alespoň jedno společné jídlo denně − například večeře nebo snídaně. "Je to příležitost mluvit i o tom, co se děje ve firmě. Podnikatelé se podrobně připravují na porady, ale je jim zatěžko připravit se na to, co řeknou svým dětem," domnívá se Kvapilík. Další možností, kdy se s potomky v pubertě, ale nejen tehdy dá mluvit, je doba těsně před spaním.

47,3 %

Z celkového počtu rodinných firem jich v polovině března byla téměř půlka malých.
Zdroj: Naděžda Petrů

Nejčastější obchodní podobou rodinných firem je s.r.o., další oblíbenou formou je a. s.

75 %

Tolik veškerých evropských firem reprezentují rodinné podniky.

Zdroj: D. Kenyon-Rouvinez

Zda by dospívající měli ve firmě projít kolečkem, aby si zkusili práci na všech možných pozicích, a poznali tak firmu zevnitř, se odborníci neshodnou. Záleží na zaměření podniku i vzdělání potomků. Martin Jurek z VŠE, jehož rodina vlastní rybí restauraci a pivovar, s tím má vlastní zkušenost. "Je to individuální. Při tomto kolečku se ale například nenaučím vařit nebo dělat sládka. K tomu je zapotřebí dlouhá praxe," myslí si. Opačně to berou Valovi. Když Jaroslava Valová zakládala s manželem firmu, její děti už byly téměř dospělé a ve firmě pomáhaly se vším − od práce ve skladu přes rozvážku zboží až po psaní faktur. "Pro mě jako pro matku tří dětí bylo podnikání jedinečnou příležitostí, jak s nimi být léta v každodenním kontaktu," doplňuje Valová.

Nástupcem nemusí být vždy pouze syn

Děti Jaroslavy Valové nakonec vystudovaly vysoké školy s ekonomickým zaměřením. Podle ní to byla pro podnikání dobrá průprava. "Rozumný rodič ví, že jeho děti nemusí mít stejnou školu, jakou prošel on, a že studium v jiném oboru, třeba na ekonomce, se jim může později hodit víc," popisuje Jurek z VŠE. Jako příklad dává jednu strojírenskou rodinnou firmu. Syn zakladatele vystudoval veterinu, i když podnik neměl se zvířaty nic společného. Po jeho studiu ale firma přidala ke svému podnikání velkochov drůbeže a to jí pomohlo, když přišla krize a po drůbeži byla ve společnosti poptávka.

Ačkoliv na vzdělávání potomků v Česku i v zahraničí české rodinné firmy peníze mají, podle Pavla Tichého, který v ČSOB vede Wealth Office pro movité klienty, mezi nimiž jsou i rodinné podniky, může při studiu chybět motivace. Banka chce proto zavést speciální motivační půjčku pro nástupníky od 18 let. "Princip je, že si děti půjčí na vzdělání a budou to v budoucnosti splácet bance. Dítě tak pocítí větší závazek program dokončit a mít výsledky," uvádí Tichý. Půjčku chce zavést do konce roku.

Dokončení studia dětí je zároveň momentem, kdy majitelé firem začínají mnohdy poprvé přemýšlet nad předáním společnosti. "Když podnikatelé začínají, nepřemýšlejí o své firmě jako o rodinné. Založí ji, tvrdě pracují, snaží se získat zakázky a o tom, zda jsou rodinný podnik, nebo ne, začnou přemýšlet až v momentě, kdy jejich děti dokončí školu," vysvětluje Denise Kenyon-Rouvinezová z IMD.

Zajímavostí je, že podle Jurka většina podniků u nás, ale i v zahraničí, přechází na syny. Souvisí to s jejich zaměřením, ale také s tím, že zakladatelé jsou často muži a předání podniku synovi berou jako automatickou záležitost. "Znám případ, kdy by dcera ve vedení byla lepší, ale tatínek chtěl syna. Nebylo to něco, o čem by rozhodoval, když dětem bylo 30, ale bylo to jasné od jejich 15 let, kdy otec syna v nástupnictví upřednostňoval. Nakonec se ukázalo, že syn na podnikání není," vypráví Jurek. Ženy tak často nastupují do firem ve vyšším věku, většinou proto, že to syn nezvládl.

Motivujte děti, aby se chtěly do podniku vrátit

Po ukončení školy potomci zakladatelů nastupují rovnou do firmy nebo začnou pracovat mimo rodinný podnik. Martin Jahoda z Emca odešel po studiu na několik měsíců do zahraničí. Když se vrátil, zkoušel si najít práci v Česku. "V několika firmách mě odmítli z důvodu střetu zájmů. Byly to podniky, které byly, byť jen z malé části, konkurenční vůči Emcu," hovoří o svých zkušenostech Jahoda, který pak pracoval sedm let ve Staropramenu.

Odborníci považují získávání zkušeností jinde než v rodinném podniku za ideální. "Pokud je to pro děti poslední životní šance pracovat mimo rodinný podnik, pak by ji měly využít. Díky tomu získají zkušenosti a budou mít skvělé vzpomínky. Když pracují mimo rodinnou firmu, nemají žádná privilegia a musí dokázat, že si to zaslouží," myslí si Kenyon-Rouvinezová. Jahoda z Emca říká, že se mu zkušenosti ze Staropramenu dodnes hodí. Přinesl si například způsob, jak testovat inovace předtím, než výrobky půjdou na trh, nebo jak zkoumat reakce spotřebitelů. Důležité je u dětí udržet zájem o podnikání rodičů, a to i přesto, že v rodinné firmě zatím nepracují − právě proto, aby se chtěly vrátit.

Když potomci zůstanou ve firmě hned po škole, mohou se vedle rodičů podílet na některé z řídicích pozic. Podle Jurka z VŠE je výhodou této možnosti to, že děti vidí své rodiče v rozkvětu a plné síle. "Když ale do firmy nastoupí a rodičům je 65 let, tak vidíte, že jsou sešlejší, a už toho přirozeně nemusí tolik zvládat," uvádí s tím, že když potomci přijdou ze světa zpátky do firmy, často ji vnímají jako nemoderní a při nesprávné komunikaci to vyvolává konflikty. Nezřídka si proto potomci vybudují vlastní podnik. Důvodem je i to, že chtějí rodičům ukázat, že jsou schopní a už nejsou jen děti, nýbrž také partneři a spolupracovníci.

Do firmy? Jedině přes HR

Při návratu potomků do rodinného podniku by je firma měla přijmout jako všechny ostatní zaměstnance. Klasicky, přes personální oddělení. "V mnoha společnostech mají přísná pravidla pro přijímání zaměstnanců, ale žádná pro členy rodiny. Ti si ale musí vytvořit vlastní kredibilitu pro rodiče, zaměstnance i dodavatele," říká Kenyon-Rouvinezová. Rodiče získají díky náboru dětí do podniku přes personální oddělení objektivnější náhled na to, jak jsou kompetentní. "Rodiče by se neměli bát říct, že teď ještě dítě není připravené," doplňuje Lucie Spáčilová ze společnosti Performia, na kterou se rodinné podniky kvůli pohovorům s dětmi obracejí.

Když děti nakonec firmu buď nechtějí, nebo nejsou na vedení podniku připraveny, je nasnadě ji prodat. Rodinné podniky se o tom ale nerady baví, je to pro ně citlivé.