Jaké knihy teď máte na nočním stolku?

Mám rozečtenou knihu od současného norského spisovatele Karla Oveho Knausgarda Můj boj. Je napsaná velmi zvláštním stylem, takovým až syrovým. Narazila jsem na ni náhodou a moc se mi líbí. Další četbou jsou pro mě odborné časopisy. Čtu to jako detektivku − je pro mě napínavé dozvídat se, kam se poznatky posunují. Zohledňuji je pak v našem výzkumu nebo při aktualizaci naší učebnice.

Máte nějakého zvláště oblíbeného autora, k jehož knížkám se ráda vracíte?

Ke knihám se moc nevracím. Raději čtu vždy něco nového. Oblíbenci se mění s věkem, stálicemi jsou Hrabal, Kundera, Vaculík…

Co jste četla, když jste byla malá holka? Měla jste literární vzory, které třeba ovlivnily i vaši volbu povolání? 

Dětství jsem strávila na verneovkách a ­mayovkách. Později jsem přešla ke klasice − přečetla jsem celé dílo Aloise Jiráska, Louise Aragona, Victora Huga. Čím delší, tím lepší, líbilo se mi s příběhem žít dlouho. Vzhledem k tomu, že maminka pracovala jako redaktorka v Odeonu, přečetla jsem prakticky všechno, co Odeon vydával. Třeba i všechny detektivky ze série 3×. Soudce Ti byl můj oblíbenec. Ale že by mě nějaká postava ovlivnila nebo mi byla vzorem, to nemohu říct.

Kterou knihu určitě ještě musíte v tomto životě stihnout přečíst?

À la recherche du temps perdu od Marcela Prousta. Tu jsem ve svém románovém období nestihla. Jsem frankofonní, takže ráda čtu i v originále a mám ráda francouzské reálie.

A se kterým autorem byste ráda zašla na dobrou večeři? O čem byste si asi povídali?

Rodinný přítel mých rodičů byl Bohumil Hrabal, bydleli jsme v jedné ulici Na Hrázi v Praze-Libni. Měla jsem ráda jeho návštěvy a jeho "pábení". Kdyby se mohl vrátit na tento svět, popovídala bych si s ním o Libni a o kočkách.

jarvis_5ac626a2498e7a2639feab73.jpeg
Foto: archiv