S tím, jak rostou ceny bytů a zdražují a zpřísňují hypotéky, nedosáhne na nové bydlení už ani střední třída. To je fakt. Týká se to hlavně Prahy, na kterou připadá velká část nových bytů v zemi. Vlastní byt si nedokáže pořídit většina z těch, kteří bydlení shánějí.

Otázka je, zda je taková situace nepřirozená, či dokonce špatná. Nové bydlení bylo nedostupné i před 10 či 20 lety. Je nedostupné pořád. Přesto ve vlastním bydlí čtyři z pěti Čechů. Němců asi polovina.

Přes vlastnictví bydlení se u nás měří životní úspěch. Kdo ho získá, splnil svou misi. Kdo ne, je loser. Tak to máme nastavené.

Vzdalující se šance na vlastní byt proto zvyšuje společenské napětí. A politici začínají vymýšlet. Ti komunální nyní mluví o jakémsi sociálním bydlení. Ze zkušenosti lze předpokládat, že spíš půjde o další úřední šikanu méně úspěšných. Podobně státní podpora čehokoliv se u nás se železnou pravidelností zvrhává ve formulářové šílenství.

Co tedy dělat? Nevymýšlet, ale porozhlédnout se kolem, do Vídně či Berlína. Řešení nedostupného bydlení se nemusí zvrhnout v úřední běsnění.

Související