S Andrejem Babišem to budou ještě těžké roky. A to nejen proto, že zatím nevíme, kam až hodlá dovést svou monopolizaci moci v České republice. Možná ještě větší problém je, že nikdo neví, jakou proti němu zformovat účinnou opozici. Mají demokratické strany vyhlásit premiérovi nulovou toleranci, když předkládá návrhy, které vykradl z jejich programů? Ne? Tak s ním mají spolupracovat, i když je trestně stíhaný a paktuje se s extremisty? Taky ne? Tak mají strany proti němu srocovat občany kolem základních hodnot? Dobře, ale jakých?

Nejčastěji se mluví o hodnotách liberální demokracie a proti nim se vyobrazuje Babiš jako klon všech možných autoritářů, ať už v historii či v současné geografii (čím razantnější příměr k diktátorům, tím většinou větší potlesk a více lajků na Facebooku). Jenže tak úplně jednoduché to není. Babiš získal ve svobodných volbách zdaleka největší podporu, ve své nevypočitatelné politice střídá legitimizaci extremistů s poměrně odvážným vyhoštěním ruských špionů.