Takže to máme: 5,8 miliardy korun na levnější jízdenky na vlak i autobusy pro seniory a studenty. 14,5 miliardy na zvyšování důchodů. 27 miliard na snižování daní. 1,2 miliardy na výhodnější hypotéky.

A pak samozřejmě nezapomeňme na ty konkrétní krajské sliby. A nepočítejme těch 11,6 miliardy slíbených do zdravotnictví. Řekněme to sugestivněji slovy premiéra Andreje Babiše: "Vy nechcete, aby fakultní nemocnice v Plzni postavila nový pavilon chirurgie? Vy nechcete, aby v Brně měli novou gynekologicko-porodnickou kliniku? Aby měli v Kroměříži magnetickou rezonanci? Nebo v Ikemu nový urgentní příjem?" ANO, chceme!

Jenže když si sečteme všechny sliby Babiše, dostáváme se vysoko za 70 miliard slibů. A to prosím od někdejšího ministra financí, který se s ČSSD do krve handrkoval o jednotky miliard na zvyšování důchodů.

Teď je prý všechno jinak. Nejen že Babiš je premiér, ale prý teď musí místo sestavování většinové vlády jezdit po krajích a zjišťovat, co kdo chce postavit, aby vytvořil soupis toho, co kdo potřebuje. A asi nejde, aby hejtmani své požadavky poslali e-mailem. Jak říká premiér: "My děláme jako úplně první vláda investiční plán na příštích 10 let. Pro tuto zemi a pro její lidi!" Skvělé!

Teda skvělé… Pokud se investiční plán dělá tak, že se objíždějí kraje a sepisují bez ladu a skladu požadavky hejtmanů, pak je to samozřejmě zoufalé.

A ještě to nejdůležitější: Jsme na vrcholu hospodářského cyklu, či spíše už za ním. Státní a veřejné účty by měly přetékat rezervami na horší časy, které nepochybně přijdou. Rozpočet je schválen s naprosto neomluvitelným deficitem 50 miliard. Důchodový účet se dostal sice konečně do plusu 900 milionů, ale on už měl být roky ve výrazných přebytcích. Podobné je to s vybrabčenými účty zdravotních pojišťoven.

A do toho přichází premiér − pravděpodobně kvůli možnosti předčasných voleb − s rozhazováním desítek miliard vůkol. Tak si to užijme. Protože příští krize bude právě proto mnohem horší, než by být musela.