Pojďte se bavit, nebudem zdeptaný, ruce tý sochy z růžový fontány narveme do popelnic. Jadrný text třicet let staré písničky Buřty, pivo, nenávist dua Hapka−Horáček se dral na mysl při nedávné reportáži České televize o tom, že v Moskvě vznikla svérázná antistresová firma. Skupina podnikavých mladíků prý sbírá všelijaké nepotřebné předměty, a které neprodá zájemcům, sváží do skladu na okraji metropole. Tam si pak na nich mohou za poplatek vybít vztek frustrovaní Rusové.

Byznys zřejmě šlape. Hala je přes týden údajně plná především mladých mužů a dívek. A místní psychologové zájem o rozbíjení shovívavě vysvětlují hektickým životem v hlavním městě.

Představa unaveného starce zdvíhajícího v rámci krátkodobé "terapie" porcelánovou vázu, jak to známe z Císařova pekaře, je však scestná. V Moskvě jde po­dle všeho o kombinaci vzteku, zloby, mladých lidí, byznysu a především sofistikovaného ničení. Zákazníci si mohou vybrat, jestli během hodinového pronájmu kladiva či baseballové pálky rozmlátí kytaru, klavír, televizi, počítač nebo třeba kompletně celou kancelář zařízenou na objednávku ve stylu vlastního nenáviděného šéfa. Nabídka jak v citované písni: A ty nóbl kabáty taky, a ty nóbl autíčka, a lásku a všecko hezký. Narrrveme do popel-nic, odsekává Hapkova muzika v rytmu kulometu beznadějnou poslední slabiku.