Jedním z důvodů nízkých mezd v Česku je odliv zisků do zahraničí. Jen prostřednictvím dividend, které české dceřiné firmy vyplácejí svým holdingovým matkám − alespoň podle odhadů někdejších analytiků Úřadu vlády z roku 2016 −, jde o sumu mezi šesti až sedmi procenty HDP, tedy až 300 miliard korun. Více odtéká jen z Lucemburska a Irska.

Zatímco v minulosti, od devadesátých let minulého století, pomáhal příliv kapitálu do země privatizaci, restrukturalizaci a tím celkové modernizaci ekonomiky, nyní jde o závažný problém. Řada klíčových odvětví − zejména banky a automobilový průmysl − je v zahraničních rukou a odliv peněz zpomaluje rychlost, s níž nyní Česká republika dohání země západní Evropy.

Hospodářství totiž "zbytečně" ztrácí výkon, protože vyváděné peníze tu nepracují v podobě nových investic a snižuje se kapitálová vybavenost českých zaměstnanců. Což se projevuje v nižší hodinové produktivitě práce − ta je například na úrovni Portugalska, ale jen na poloviční hladině proti Německu, což má za následek nízké mzdy. Lépe placení zaměstnanci by přitom více utráceli za zboží a služby a požadovali jejich vyšší kvalitu.

Skutečnost, že odplývají peníze, které by jinak mohly jít na investice, připouští Hospodářská komora ČR i řada oslovených ekonomů. Ačkoliv uznávají, že kapitál je mezinárodní, na místě, kde se dividendy shromažďují, podle nich přece jen záleží. Jak z hlediska užití vydělaných prostředků (v Nizozemsku, sídle mnoha firemních matek, mají v rámci OECD třetí nejvyšší platy), tak kvůli vyššímu strategickému vlivu země, do níž prostředky odjinud plynou a která je používá třeba na podporu vědy.