Jaké knihy teď máte na nočním stolku?
Horu duše od Gaa Xingjiana a jsem tou knihou úplně uhranutý. Je to jiná literatura než evropská, nemá lineární příběh, ale úplně člověka pohlcuje a otevírá před ním Čínu a její ohromnou rozmanitost i dějiny. Nedávno jsem také dočetl knihu Americký císař od Martina Pollacka a vřele doporučuji. Skvěle ukazuje, jak jsme i my Evropané z východní části kontinentu byli před 100 lety v pozici migrantů, jak dokonale fungoval na migraci napojený byznys a jakou míru obav a kritiky tato příchozí vlna vyvolávala v Americe. Paralela s dneškem je fascinující.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
A. A. Milneho díky Medvídkovi Pú. Miloval jsem tu knížku jako dítě a snad ještě více jako dospělý − s radostí se k ní vracím s každým dítětem a už se těším na vnoučata, protože budou dobrou záminkou se k ní opět vrátit. Nacházím v ní odpovědi na všechny otázky, které před nás život klade, a postava skeptického Ijáčka je jednoduše geniální.
A kromě Medvídka Pú, co jste ještě rád četl, když jste byl malý kluk?
To byla úplná klasika − verneovky, mayovky a foglarovky. Ale zcela zásadní vliv na mě měl v pozdní pubertě Ladislav Klíma, který velmi ovlivnil můj pohled na svět a život.
S kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína a na co byste se jí chtěl zeptat?
Světlany Alexijevičové bych se zeptal, jak zvládá vyslechnout tolik zlých příběhů a neztratit víru v humanitu. A Magdalény Platzové bych se chtěl zeptat, jak se má, protože mám její knihy rád − chodili jsme na stejné gymnázium a od té doby jsem ji neviděl.
A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let anebo byste si rovnou troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?
Na desetihodinový let bych si vybral Edwarda Lucase, některé z problémů dneška předjímal již před deseti lety. A na pustém ostrově bych raději ztroskotal s nějakou autorkou, napadá mě třeba Do Thu Trang, která bloguje jako asijatka.cz a je velmi chytrá, pohotová a vtipná.
