Napříč Spojenými státy se o víkendu odehrály dosud největší demonstrace za zpřísnění dostupnosti zbraní. Jenže nebyly pořád dost velké na to, aby mohly něco změnit. Nejsnadnější by tak bylo se nad protestujícími studenty smutně pousmát. Jejich protest vykazuje známky marnosti.

Dokud většina Američanů nedá na svoje ústavně zakotvené právo na zbraně dopustit, není co řešit, nebo snad ne? A navíc je zřejmé, že emoce jsou jedna věc, jakkoliv jsou vzhledem k nepolevující kaskádě masakrů na školách v USA tuze pochopitelné, něco jiného je ale začít se konkrétně bavit o tom, co dělat. To ostatně bylo vidět i v sobotu. Někteří požadovali úplný zákaz zbraní, jiní jen těch poloautomatických, třetím vadila snadná dostupnost velkokapacitních zásobníků, čtvrtým závislost politiků na sponzorských darech od zbrojních lobbistů. Zatímco někteří vyjadřovali souhlas s tím, že by učitelé byli vyzbrojeni, jiní nad tím jen kroutili hlavou.