Jeho slovo má váhu. Podle posledního ročníku prestižního hodnocení listu Frankfurter Allge­meine Zeitung se Clemens Fuest stal nejvlivnějším německým ekonomem současnosti.

Názory profesora ekonomie na mnichovské univerzitě a prezidenta známého ifo Institutu pro ekonomický výzkum hojně citují politici a média nejen v Německu, ale i v Rakousku, Švýcarsku či třeba Británii.

Do Prahy přijel na pozvání ekonomického institutu CERGE-EI, aby zde prezentoval svůj výzkum o evropské ekonomice.

První otázky ale samozřejmě musí směřovat k nově ustavené vládě německé kancléřky Angely Merkelové. Koneckonců právě v Berlíně se nakonec bude rozhodovat o tom, jak bude vypadat ekonomická budoucnost Evropy.

Německo má po několika měsících čekání novou vládu se staronovou kancléřkou Angelou Merkelovou v čele.

V programu jsou sliby větších investic prakticky do všeho včetně podstatného slibu vyšších příspěvků do unijního rozpočtu. Jsou tyto plány pro Německo a celou Evropu prospěšné?

Vidím tam světlé i stinné stránky. Nemyslím si, že je dobré začínat slibem větších příspěvků do unijního rozpočtu. Co by tomu mělo předcházet, je nepochybně debata o současných výdajích unijního rozpočtu, za co utrácíme. Potřebujeme jinou strukturu výdajů.

Za druhé: potřebujeme debatu o nových tématech. Kolik chceme přispívat na společnou obranu, kolik na rozvojovou pomoc, kolik na migraci?

Za třetí je třeba si sednout s ostatními státy klubu a dohodnout se na větších příspěvcích.

Pokud ale vláda nyní začíná tím, že se bude přispívat více, tak tím říká, že není třeba zas tolik upravovat současné výdaje. A samozřejmě také platí, že pokud Německo řekne, že chce přispívat více, jiné státy si řeknou: aha, tak my zase můžeme přispívat méně.

Tento přístup je podle mě proti zájmům německého daňového poplatníka i proti zájmům Evropy.

Takže jde sice o nové odpovědi, ale na staré otázky?

Jde především o špatné odpovědi na jakékoliv otázky. Nelze nikdy začínat tím, že se přidají peníze. To je iracionální a je to proti německým i evropským zájmům. Obecně ale považuji za plus, že v koaliční smlouvě jsou pozitivní pasáže vůči Evropě, což v současnosti znamená zejména vůči francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi.

Pokud nová německá vláda začíná tím, že bude více přispívat do rozpočtu unie, tak říká, že není třeba zas tolik upravovat výdaje.

A co znamená staronová koalice CDU/CSU a SPD pro Německo? Vláda slibuje velké investice do infrastruktury, digitalizace a dalších sektorů.

V Německu dále vzrůstá daňová zátěž a stát utrácí za opravdu neuvěřitelně široké spektrum politik. Každá ze zájmových skupin dostane po trošce.

Z velké části jde o sociální programy, nejde o vizi zaměřenou na hospodářský růst, podporu infrastruktury či digitalizace.

Pak jsou v koaliční smlouvě prvky, které sice uspokojují určité skupiny, ale vrací nás i o pár kroků zpátky. Desetkrát denně se dnes v Německu mluví o digitalizaci, ale například nebude možné on-line předepisovat některé léky, a to kvůli ochraně lokálních lékáren. Takže najdeme v koaliční smlouvě i spoustu rozporů a nekonzistence.

Program také příliš spoléhá na současné dobré časy a nekouká se dopředu, kdy už třeba takové časy být nemusí.

Teď jedna sobecká otázka. Jsou tyto ekonomické plány Německa výhodné i pro Česko, o kterém se kvůli provázanosti ekonomik často mluví jako o sedmnácté spolkové zemi?

Pokud Němci budou platit více do společného evropského rozpočtu, tak určitě. U zbytku plánů si nejsem tak jistý. Vláda by mohla snížit daně a podpořit soukromou poptávku, což by zvýšilo i poptávku po českých produktech, to se ale neděje. Stejně tak některé sektory byznysu v Německu jsou příliš zatíženy privilegii a těžko se do nich vstupuje.