Ze svého domu na kopci na severním okraji Kyjova má Josef Kouřil výhled do širokého okolí. Vlevo na opačném konci města stojí sklady hračkářské firmy Wiky, kterou založil na počátku 90. let. Na kopci vpravo se vyjímá zdaleka viditelný větrný mlýn, který nad svou rodnou obcí Bukovany postavil jako symbol vděku Nizozemsku, kde našel své obchodní partnery.

"Podnikatelsky jsem si všechny sny splnil. Do firmy chodím už jen na pár hodin denně a jinak dělám, co mě baví," říká třiašedesátiletý Kouřil, který vedle mlýna s restaurací a vesnickým hotelem postavil ve vsi i katolický kostel, v nedalekých Svatobořicích pak památník obětem internačního tábora a místní krajinu se chystá zvelebovat i nadále. Za své aktivity získal minulý týden v soutěži Podnikatel roku cenu za podnikatelský přínos kultuře a umění.

Od paneláků k metalu

Společnost Wiky téměř s půlmiliardovým obratem patří mezi pět největších prodejců hraček v Česku. Firma vznikla na podzim 1991, cesta Josefa Kouřila do čela hračkářského gigantu ale začala mnohem dřív. "Chtěl jsem být učitelem matematiky a zeměpisu, otec mi však doporučil Vysokou školu ekonomickou v Praze," vzpomíná. Na Slovácku byl tehdy nedostatek ekonomů mužů a Kouřilův otec se domníval, že s touto kvalifikací syn snadno sežene dobře placenou práci. Nemýlil se, v roce 1978 Kouřil junior nastoupil za královský plat téměř čtyř tisíc měsíčně jako vedoucí účtárny Pozemních staveb Hodonín, které po celé zemi stavěly panelová sídliště. "V účtárně jsem se naučil všechno, co mi potom pomohlo v podnikání. Přes účtárnu tečou informace a mě zajímalo, kdo pro nás co dělá, za kolik a proč za tolik, když jsme minule platili méně. Už od začátku jsem vnímal efektivitu podnikání," popisuje.

Česko-nizozemská firma Wiky vznikla v září 1991. Ještě do Vánoc utržila 76 milionů se ziskem 10 milionů.

Po dvou letech se Josef Kouřil stal ekonomickým náměstkem celého podniku, ale koncem 80. let jej začala práce nudit. Stal se proto soudním znalcem pro oceňování nemovitostí a vedle toho začal pracovat jako manažer heavymetalové skupiny Argema z nedalekého Uherského Hradiště. "Švagr tam hrál na kytaru. Byli výborní, ale pořád prodělávali. On říkal, že to není tak jednoduché, že musí platit aparaturu. Tak jsem to vzal a od té doby měli výplatu přes dva tisíce," říká.