Ačkoliv protestní Hnutí pěti hvězd italské volby o víkendu nevyhrálo, zhruba 32 procent z odevzdaných hlasů není málo. Je tak zřejmé, že vzestup nových politických stran a hnutí v Evropě, často populistických, zdaleka ještě nekončí. Hnacím motorem jejich úspěchů je rostoucí deziluze voličů z politických stran, které je zastupovaly v minulých desetiletích. Z velkých zemí se erozi klasické politiky vyhnula vlastně jen Velká Británie.

V Itálii tomu tak rozhodně není. I když Hnutí pěti hvězd založené komikem Beppem Grillem zmírnilo svůj pochybovačný postoj k Evropské unii, zůstává dál zaměřeno proti evropským i domácím elitám a představuje pro tradičně chápanou liberální demokracii nemalou hrozbu. A pro německo-amerického politologa Jana-­-Wernera Müllera ukázku moderního populismu. Ten má ostatně v Itálii na čem stavět, protože reálný disponibilní příjem italských domácností navzdory současnému ekonomickému růstu zůstává 10 procent pod předkrizovou úrovní. A lidé to doposud vládnoucí levostředové Demokratické straně spočítali.

Volby s 37 procenty vyhrála pestrá pravicová koalice, v jejímž pozadí stojí expremiér Silvio Berlusconi. Protože od vzniku jeho strany Forza Italia, uplynulo už čtvrt století, zapomíná se, že ani ta nevznikla tradičním způsobem. Šlo o marketingový projekt televizního magnáta, který se v době, kdy křesťanské demokraty i socialisty zničila korupční aféra, vyšvihl do vysoké politiky. A ještě silnější je v koalici Liga severu, v níž přežívá ekonomicky motivovaný separatismus: snaha oddělit sever od zaostalého jihu.

V Itálii se naplňuje to, co švédský politolog Jens Rydgren označuje za "koncept politické příležitosti". Podle něj se šance pro populistické strany vytváří vždy v době krize a nestability. Nové formace ovšem přetrvávají i po zlepšení podmínek. A i populisté různých odstínů dobývají Itálii ve chvíli, kdy uprchlíků přichází méně než v roce 2015 a kdy se právě poražené vládě podařilo obnovit ekonomický růst.