Od elektroniky většinou požadujeme, aby vydržela co nejdéle, ale existují i opačné případy: někdy je žádoucí, aby paměť, logické obvody, nebo dokonce celé zařízení vypověděly službu. Někdy se dokonce požaduje, aby zařízení tiše a beze stopy zmizelo ze světa. Jde o celý obor, kterému se říká dočasná elektronika (transient electronics), a zájem o takové výrobky rychle roste.

Využití dočasné elektroniky v armádě nebo tajných službách si asi dokáže představit každý: paměťové médium s citlivými informacemi nebo přísně tajná technologie, které se nedopatřením dostanou do rukou protivníka, většinou znamenají velký problém. Ale stačí, aby se taková věc včas rozbila, nebo dokonce rozpustila − a je po problému.

Nepřekvapí proto, že se o transient electronics zajímají především instituce, jako je americká agentura pro pokročilý obranný výzkum DARPA nebo federální agentura Národní vědecký fond (NSF). Čipy a senzory s přesně vymezenou dobou životnosti ale mohou najít uplatnění také v medicíně, v ekologickém výzkumu a v řadě dalších oborů.

"Potenciál využití dočasné elektroniky je tak velký, že si všechny možnosti pořád ještě nedovedeme ani představit," tvrdí John Rogers, který se touto problematikou zabývá na University of Illinois v Urbana-Champaign. "Elektronika si získala velkou oblibu pro svou trvanlivost a spolehlivost. My ale přemýšlíme o tom, jak její životnost omezit."

Destrukce na povel

Obdivovatelé děl Dana Browna si nejspíš v této souvislosti vzpomenou na kryptex z románu Šifra mistra Leonarda − válec s otočnými prstenci, v němž měla být ukrytá informace o potomcích Ježíše Krista. Zařízení bylo zkonstruováno tak, aby při nesprávně navolené kombinaci znaků na prstencích dovnitř vytekla kyselina a zničila listinu ve válci.

Ve vzdálenější budoucnosti může dočasná elektronika odstranit problém elektronického odpadu.

Jenže kryptex ve skutečnosti není vynález renesančního génia, ale výmysl autora bestselleru. Skutečná autodestrukční zařízení se objevila až ve 20. století. Pověstné jsou zejména nástražné nálože, kterými nacisté koncem války "vylepšovali" úkryty se svými archivy a cennostmi.

V míru ale vojáci a zpravodajci potřebují decentnější metody likvidace. Většinou se o nich moc nemluví − ale s příchodem informační revoluce se data stala citlivou záležitostí i pro méně exotické subjekty, nebo dokonce pro soukromé osoby. A jak rostla poptávka, začala se objevovat také nabídka pro civilní sektor.

Například už před čtyřmi lety nabízela firma Secure Drives paměťové disky Autothysis, které měly přijímač GSM signálu napájený vlastní baterií, díky němuž jim šlo poslat zprávu spouštějící proces autodestrukce. Ten fyzicky zničil čipy ovládající chod disku. K tomu došlo i v případě ztráty signálu (když se zloděj snažil stíněním zabránit, aby zařízení obdrželo destrukční příkaz), při opakovaném zadání chybného hesla nebo před vybitím baterie autodestrukčního zařízení.

S epidemickým šířením smartphonů roste i nabídka přístrojů, jejichž data je možné zničit na dálku. V Saúdské Arábii vyvinuli inženýři z Univerzity krále Abdalláha mechanismus, který za předem daných podmínek rozdrtí paměťové čipy pomocí speciálního materiálu roztahujícího se teplem.

Mobil nazvaný Blackphone, určený pro tajnou komunikaci vládních čini­telů nebo špičkových manažerů, vyvi­nula také společnost Boeing, známá spíš jako výrobce letadel. Při pokusu o neoprávněný přístup nebo snaze přístroj rozebrat se vymažou všechna data a fyzicky se zničí klíčové obvody. V Kalifornii je dokonce snaha prosadit zákon, který by nařídil povinné vybavení mobilů autodestrukčními prvky.

Jak přibývá dronů a obav z možnosti, že se vymknou kontrole, objevují se technologie, které tomu mají zabránit jejich sebedestrukcí. V loňském roce si Amazon nechal patentovat zařízení, jímž chce vybavovat bezpilotní prostředky pro dopravu svých zásilek. V případě, že stroj vybočí z plánované trasy, začnou z něj postupně odpadat jeho díly, až se nakonec rozpadne na malé kusy, které nikoho a nic neohrozí.

Rozpuštěný a vypuštěný

Někdy pouhá destrukce nestačí, a tak DARPA pro americkou armádu pracuje na programu VAPR (Vanishing Programmable Resources), usilujícím o zařízení, která po vyslání příslušného signálu nebo po předem stanovené době prostě zmizí. Při použití špičkových technologií na bojištích je totiž riziko, že se dostanou do rukou nepřítele, velmi vysoké. Autodestrukce nestačí, protože i z trosek může protivník metodami reverzního inženýrství získat cenné informace pro levné a rychlé vyvinutí obdobných zařízení.

DARPA financuje tým Veda Gunda z Cornell University, který vytvořil mikročip obalený polykarbonátem s množstvím miniaturních dutin obsahujících rubidium a další chemikálie. Dutinky s chemikáliemi od sebe oddělují mikroskopické ventily z grafenů schopné reagovat na elektromagnetické vlny určitých frekvencí. Pokud takové vysílání zachytí, otevřou se a dojde ke smíšení chemikálií. Ty spolu začnou reagovat a vyvinou při tom tolik tepla, že se mikročip zcela vypaří.

DARPA a NSF také financují práci týmu Johna Rogerse vyvíjejícího kombinaci křemíkových vrstev s dalšími materiály. Ty křemík oddělují od chemikálií, které ho rozpustí. Tloušťka a počet vrstev určují dobu, po níž dojde ke zničení čipu − mohou to být hodiny stejně dobře jako roky. Všechny chemikálie jsou zvolené tak, aby byly ekologické a po destrukci čipu se neškodně rozložily.

Vědci předpokládají, že taková zařízení nenajdou uplatnění jen v armádě. Jsou určená pro všechna prostředí, kde je žádoucí, aby po čase zmizela, ale není snadné se k nim dostat. To je třeba případ implantátů a snímačů uvnitř lidského těla. U dosavadních zařízení se musí po skončení životnosti chirurgicky odstraňovat, což pacienty zatěžuje. Přístroje zkonstruované podle zásad transient electronics se jednoduše rozpustí.

Životnost striktně omezená

Přechodná elektronika leckomu nejspíš připomene zvěsti o zařízení, pro něž se v moderních pověstech vžilo označení kurvítko − má výrobek zničit po ukončení záruční lhůty, aby si uživatel koupil nový. Ve skutečnosti by prozrazení kurvítka pomohlo spíš konkurenci, takže si žádný výrobce implementaci transient electronics do svých produktů nejspíš hned tak nedovolí. I když nedávno unikly informace o naprogramování softwaru iPhonů tak, aby snížil výkon po uvedení nového modelu.

Přechodná elektronika by vyřešila i jeden z problémů nanomedicíny, usilující o výrobu mikroskopických robotů, které by v těle vyhledávaly a odstraňovaly nánosy cholesterolu, nádorové buňky nebo zánětlivá ložiska. Aby měla taková léčba efekt, muselo by jich být do krevního oběhu dopraveno obrovské množství − jenže po splnění úkolu by samy mohly způsobit závažné problémy.

Pokud by se rozpustily, odešly by látky, z nichž se skládaly, z těla neškodně přirozenou cestou. Nejde ale jen o medicínu, protože podobný problém řeší biologové a vědci monitorující přírodní prostředí, chování živočichů v divočině a podobně.

Ve vzdálenější budoucnosti může dočasná elektronika odstranit i problém elektronického odpadu. Bude ještě naléhavější v nadcházející éře internetu věcí, kdy budou prakticky všechny spotřebiče vzájemně propojené, takže vzroste objem elektroniky nejen na trhu, ale i v kontejnerech na odpad.

Kdyby se rozpustila a vypařila, bude o jednu velkou nepříjemnost méně, takže někteří experti nevylu­čují, že uplatnění transient electronics začne časem vyžadovat i ekologická legislativa.