Rusové a Češi si na to potrpí. Když do odlehlých končin v obou zemích zavítá z centra potentát a plísní gubernátory či chválí prostý lid, místní obyvatelstvo vrní blahem. Dělal to Gorbačov i Jakeš, dělá to Putin i Zeman − a nejnověji i Andrej Babiš.

Jeden by řekl, že když se jeho vláda natrvalo odebrala do demise, nemusela by už jezdit nikam jinam. Jenže týmu zvyklému od rána do večera makat je Praha nejspíš malá, a tak expandoval na Zlínsko. Pochopitelně vlakem jako normální lidé. Ty sice v cílové stanici obvykle nevítá věrchuška stakany slivovice, ale jinak proběhla mise jednobarevného kabinetu bez důvěry střízlivě.

V záplavě starostí o investice do kina ve Zlíně, magnetické rezonance v Kroměřížské nemocnici či rozestavěných úseků dálnic D49 a D55 mohl Babiš zapomenout, že mu v Praze stojí jednání o příští vládě. Nebo že proběhla vlna demonstrací proti zvolení komunistické mlátičky kontrolorem kontrolorů policie v demokratickém státě. A lid na Zlínsku si zase mohl užívat, že se o něj papaláši zajímají. Že s ním lidsky promluví a on si jim může postěžovat.