"V době, kdy se ven moc nejezdilo, jsme vyjížděli dvakrát třikrát do roka," vzpomíná majitel stavební firmy Podzimek a synové. Při vyřizování výjezdního povolení se setkal vždy s lidmi, kteří mu pomohli. "A peníze nebyly problém. Vydělával jsem si na brigádách a v zahraničí nás vždy hostil nějaký klub, takže jsme bydleli po rodinách."

Podzimek rád vzpomíná i na rodinné výlety po republice. Častým cílem přitom byly vodní stavby. "Když jsme nebyli na chalupě, tak jsme jezdili po přehradách a jezerech. Vzpomínám, že se tam všude válely svářecí dráty, se kterými jsem si hrál."

České řeky poznal Podzimek jako člen vodáckého oddílu z dřevěné pramice. "Když jsme byli starší, tak jsme si k ní při plavbě po jezerech přidělávali plachtu," vzpomíná.

V současné době Podzimek jako majitel a šéf stavební firmy Podzimek a synové najede autem ročně 60 tisíc kilometrů. V zimě míří s lyžemi na hory a v létě za exotikou.

Finsko: Je zbytečné tahat se s pomlázkou i ručníkem

jarvis_5a96aeeb498e81332243cc0e.jpeg
Foto: archiv Martina Podzimka

Podzimek o svojí manželce hovoří jako o "kulturní a sportovní referentce". Před čtyřmi roky ho vytáhla k severnímu polárnímu kruhu. Desetičlenná parta se týden pohybovala podél finsko-norské hranice na běžkách, každý za sebou táhl saně s 25 kilogramy vybavení.

"Já s sebou vzal i pomlázku, abych mohl patřičně oslavit Velikonoce. Ale táhl jsem i jiné blbosti, třeba ručník, jenže nebylo, kde se umýt. Nebo knihu, na kterou nebylo čím si posvítit. Nakonec jsem stránky trhal do bot, abych je vysušil."

Celkem urazili 150 kilometrů a jak sám tvrdí, bylo to maximum, co v poslední době zvládl. "Jdete a nevíte, zda po pevnině, nebo po nějakém jezeře. A také ztratíte pojem o výškách. Nepoznáte, zda jdete po rovině, nebo do kopce, nikde není záchytný bod."