Víte, čím se liší skafandry ve sci-fi filmech od skafandrů skutečných astronautů? Jasně, ty filmové jsou o něco levnější, ale to není všechno. Navzdory ceně mají něco navíc: všimněte si, že uvnitř přilby je skoro vždycky nějaká žárovka, která dobyvateli dálek pořád svítí na obličej. Těžko se pak divit, že hrdina jde z problému do problému a každou chvíli se dusí − taky byste panikařili, mít na hlavě hrnec se světlem, co vám "šajní" do očí. Zkuste třeba potmě vyměnit kolo u auta a místo na hever si svítit na nos.

Já vím, je to kvůli tomu, aby si divák mohl užívat hrdinových emocí, protože to u skutečných skafandrů nejde. Zdánlivě prkotina − ale když se nad ní zamyslíte, ne tak docela. Například naznačuje, že vizuální informace (případně vizuální médium) přece jen nepřetrumfne psané nebo mluvené slovo ve všem. Autor textu duševní stavy astronauta prostě popíše, aniž by k tomu potřeboval žárovku v místě, kam nepatří. Naproti tomu scenárista se k vyjádření hrdinových hnutí mysli musí uchýlit mimo realitu. A neplatí to samozřejmě jen o skafandrech.