Všichni známe katastrofálně špatné předpovědi. Třeba tu od zakladatele IBM Thomase Watsona z roku 1943: "Myslím, že existuje světový trh pro zhruba pět počítačů."

Nebo Ken Olsen, zakladatel kdysi úspěšné společnosti Digital Equipment, v roce 1977: "Neexistuje žádný důvod, proč by chtěl mít člověk počítač doma." A řadu dalších.

"Američané možná telefon upotřebí, ale my ne. Máme spousty poslíčků," prohlásil šéfinženýr britské pošty William Preece v roce 1876.

"Hrát si se střídavým proudem je prostě ztráta času. Nikdo ho nikdy nebude používat," řekl Thomas Edison v roce 1889.

Nebo Bill Gates s perlou tohoto žánru z roku 1981: "Nikdo nebude potřebovat v osobním počítači víc než 637 kB paměti. 640 kB by mělo být dost pro kohokoli."

David Pogue, jeden z nejznámějších amerických novinářů píšících o technologiích, napsal v New York Times, že Apple "asi nikdy" nebude vyrábět telefon, a to pár měsíců předtím, než firma představila iPhone.

A když se tak stalo, Steve Ballmer, tehdy šéf firmy Microsoft, v roce 2007 sebevědomě tvrdil: "Není žádná šance, že iPhone získá jakýkoli významnější tržní podíl."

Před pár dny po Twitteru a dalších médiích (už po několikáté) koloval komentář z časopisu Newsweek z roku 1995. Jeho autorem byl astronom Clifford Stoll.

Vysmíval se v něm předpovědím, že lidé budou přes web objednávat letenky, dělat rezervace v restauracích nebo domlouvat obchodní smlouvy. "Obchody se prý stanou nepotřebnými. Tak jak je možné, že místní obchodní dům má za jediné odpoledne větší obrat než celý internet za měsíc?"

Všechny zmíněné věci dnes zcela běžně děláme. Obchody se nepotřebnými sice ještě nestaly, ale obrat maloobchodních řetězců nezadržitelně klesá. Ten Stoll, mimochodem dnes osmašedesátiletý uznávaný vědec, musí být povedený ťulpas.

To i já jsem mnohem chytřejší, protože jsem patřil k těm, kteří optimistickým predikcím věřili a psali o nich. "Publicista Miloš Čermák sní o připojení na globální počítačovou síť internet," anoncoval ve stejném roce časopis Reflex můj vůbec první článek na toto téma.

"V době oběda si objedná pizzu a odpoví na několik milostných dopisů, večer si zahraje oblíbenou hru o počítačových pirátech, kterou mu poslal počítačový přítel z Nového Zélandu."

Čtete? Dokonce jsem použil slovo "přítel", a to v roce, kdy si jedenáctiletý Mark Zuckerberg hrál tak maximálně s vláčky. No nejsem geniální?

Nejsem. Všechny uvedené citáty − s výjimkou mého − mají jedno společné. Napsali je mimořádně chytří lidé s neuvěřitelnými znalostmi a úspěchy ve svých oborech.

Co se týče předpovědí, jsme my lidé mimořádně špatní. Tedy v případě, když nějakou roli hraje lidské chování a rozhodování.

Ano, umíme na metry přesně určit polohu jakkoli nevýznamné planetky kroužící sluneční soustavou. Kde bude za rok, za deset nebo i tisíc let. Ale například ani největší odborník na kryptoměny vám nedokáže s jistotou říct, za kolik se bude prodávat za rok jeden bitcoin.

Když si vysmívaný text Clifforda Stolla pečlivě přečtete, zjistíte, že jeho skepse se z 90 procent potvrdila.

Ano, internet ničí žurnalistiku a je prostředím, kde se víc než jinde daří lžím a dezinformacím. Internet se nestal zázračným nástrojem na vzdělání. A jak se ukazuje v posledních letech, internet společnost víc rozděluje, než spojuje. Moc nepřeženu, že navzdory jednomu komicky mylnému odstavci napsal Stoll v roce 1995 vizionářský a důležitý článek.

Omyly slavných nedokazují, že lidem se znalostmi a vizemi nemáme naslouchat. Naopak. Máme se snažit porozumět jejich myšlenkám a argumentům, aniž bychom brali příliš vážně jejich předpovědi. Ty jsou jen třešničkami na dortu. Budoucnost se dostaví, bez ohledu na naše předpovědi. Důležité je rozumět přítomnosti.