Počátky rodinného podnikání v českých zemích není jednoduché určit. Můžeme je datovat patrně do středověku, do doby podnikání šlechtických rodů. Jeho slabinou však bylo, že vydělané peníze šlechtici neinvestovali zpět, ale spíše spotřebovali, což mělo za následek krach mnoha rodin aristokratů. Dnes bychom řekli, že se nechovali jako řádní hospodáři. Nicméně u šlechtických rodů se už tradičně předával majetek a s ním spojené povinnosti z otce na nejstaršího potomka, ať už ten o toto dědictví stál, nebo ne. Podobně tomu bylo i v případě cechů, typických pro období od 13. do 17. století, kde bylo víceméně povinností synů věnovat se stejnému povolání jako otec a posléze jeho podnik převzít. Právě místo v cechu se dědilo z generace na generaci.

Hospodáři s modrou krví

Termín "rodinný podnik / rodinná firma" může vyvolat nejrůznější asociace. Představu řemeslné dílny − například Holišových, kteří od roku 1991 vyrábějí v Lubech na Chebsku hudební nástroje, stejně jako firmy Váhala z Hustopečí nad Bečvou, jež od roku 1933 podniká v řeznictví a uzenářství, ale i podniku Kamenosochařství Bohumila Pánka z Říčan, jehož historie sahá do 17. století.

Milan Myška a kol. v Historické encyklopedii podnikatelů Čech, Moravy a Slezska vyjmenovávají mnoho rodin průmyslníků, finančníků, obchodníků a vůbec velkopodnikatelů ve všech oblastech průmyslových odvětví − například Gutmann (finance, báňský, hutní, potravinářský, chemický, automobilový, textilní průmysl), Hardtmuth (tužkařství, keramika, kamenina), Kavalír (sklářství), Satrapa (masná výroba a uzenářství), Schoeller (vlnařství a cukrovarnictví), Ringhoffer (slévárenství, strojírenství) −, kteří si mezigeneračně úspěšně firmu předávali. Časovým limitem historického zpracování těchto údajů je polovina 20. století, respektive znárodnění v letech 1945 až 1948. Zmapování dějin rodinného podnikání v českých zemích od jeho prvopočátků až do dnešních dnů dosud tuzemskou historiografii čeká.

Nejstarší rodinná firma

Žebříček nejstarších rodinných podniků vede japonský hotel Hoshi Ryokan, který byl uveden do provozu v roce 718. Až do roku 2006 byla v čele japonská stavitelská firma Kongó Gumi, která vznikla už v roce 578. Kvůli finančním problémům ji ovšem převzala korporace Takamacu. Za nejstarší českou rodinnou firmu někdo považuje Kamenosochařství Bohumila Pánka, jehož historie sahá do konce 17. století.

Mezi rodinné podniky můžeme zařadit i rodinné farmy. Po zrušení nevolnictví v roce 1781 postupně docházelo k oživení zemědělství, na jehož rozvoji se podílely i známé šlechtické rodiny, jako byli Černínové, Schwarzenbergové, Lobkowiczové nebo Kinští. Zákonem z roku 1848 byla v českých zemích zrušena robota. Český sedlák se stal skutečným vlastníkem půdy, vyrostl ve svobodného občana a mohl začít se zemědělským podnikáním, většinou rodinným. Dnes úspěšné rodinné farmy − například Rodinný statek Zapletalových v Nové Vsi u Kolína, Farma Hrnčíř z Proseče pod Křemešníkem a mnohé další − po roce 1989 navázaly na rodovou zemědělskou a pěstitelskou tradici a historii, kterou přerušily kolektivizace a vyvlastňování zemědělské výroby v roce 1948.

Velkým zlomem v historii rodinného podnikání byla první světová válka a následný vznik Československa. První republika přinesla mnoho ekonomických změn, soukromé a rodinné podnikání kvetlo, sociální vnímání rodinného podniku obecně bylo pozitivní. Dařilo se malým živnostem. Známé jsou firmy jako Erhartova cukrárna nebo cukrárna Myšák, kavárna Šlágr, krejčovství Vrva, foto-kino Vachtl nebo loutkář Kopecký.

Historické manufaktury postupně přerůstaly do úspěšných miliardářských podnikatelských klanů: Baťa (obuv), Odkolek (pekárna), Jelínek (palírník), Gutmann (průmyslové a finanční impérium), Mattoni (obchodník), Hlávka (stavitel, architekt), Preiss (bankéř), Rothschild (průmyslník), Daněk (strojírenství), Podolská (módní návrhářka), Waldes (knoflíkář), Moser (sklo), Maršner (čokoláda značky Orion), Otta (mydlář) a další.

Dlouhá a pestrá tradice

Někteří z jejich majitelů se stali oběťmi nacistických zvěrstev (Jelínkovi), ostatním byly podniky znárodněny prezidentskými dekrety Edvarda Beneše z 24. října 1945, druhá vlna znárodňování pak začala po nástupu komunistů k moci v roce 1948. Po celou dobu éry komunismu bylo prakticky nemožné založit soukromou firmu, socialismus byl příčinou přerušení tradice rodinného podnikání v Československu.

Hrdinské příběhy

Novodobá historie rodinného podnikání se odvíjí od pádu komunistického režimu v Československu v roce 1989. Bylo opět zavedeno tržní hospodářství, které je oproti tomu plánovanému ke vzniku soukromého podnikání vstřícné. Došlo k restitucím majetku a k několika vlnám privatizace. Některé rodinné podniky, jež byly dříve znárodněny, byly vráceny původním majitelům a fungují dodnes. Za ty nejznámější jmenujme třeba výrobce klavírů Petrof nebo Vavruškovy a jejich limonády Koli.

Množství rodinných podniků, jež dnes expandují na českém trhu i v zahraničí, vzniklo záhy po sametové revoluci. Devadesátá léta můžeme považovat za nový začátek rodinného podnikání v České republice. Jistý náskok měli ti, kteří získali zkušenosti ze západních zemí. První novodobí podnikatelé se museli spoléhat na zdravý rozum, odvahu, nápady a nezměrné pracovní nasazení. Management, řízení financí a rizik se učili za pochodu, někdy metodou pokus−omyl, využívali nástroje intuitivního marketingu. Mnozí pracovali od rána do noci, svým firmám obětovali zdraví, stranou muselo jít i soukromí.

Jejich příběhy jsou často doslova heroické. Potýkali se s předsudky, se závistí, předpisy a byrokracií, korupcí. Řadu z nich odradil neúspěch či nezvládli nástrahy trhu. Ty úspěšné nezdar nepotkal nebo neodradil a překážky překonali. Když s nimi hovoříte o zásadách v podnikání nebo o hodnotách, slyšíte často stejná slova: soudržnost rodiny, mluvit vždy pravdu a být spravedlivý, vnímat kritiku pozitivně, snažit se inspirovat ostatní, chovat se rozhodně. Být zvědavý, obklopit se schopnými kolegy, nebát se delegovat nebo pečovat o pozitivní atmosféru v rodině i podniku.