Týden poté, co devatenáctiletý mladík na střední škole ve floridském Parklandu postřílel automatickou puškou AR-15 sedmnáct studentů, se odvíjí stejný scénář jako po každé podobné tragédii. Po zcela pochopitelném přílivu směsi bolesti ze ztráty lidských životů, zděšení z nepředvídatelnosti takového zločinu a hlavně hněvu, že se dosud nestalo nic, co by mohlo něčemu podobnému napříště zabránit, nastupují politické rituály.

Prezident Donald Trump přijal v Bílém domě příbuzné obětí i ty, kterým se se štěstím podařilo přežít či uniknout. Podobné setkání se konalo v portlandské škole, jen Trumpa zastoupil viceprezident Mike Pence. Slovům útěchy a porozumění lze i věřit, navzdory nachystaným poznámkám, jak reagovat ("Naslouchám vám."), zachyceným pohotovými reportéry, protože k politickému řemeslu, když dotyčnému schází schopnost empatie (spontánnosti má Trump až až), patří i příprava.