Pojem lobbista v Česku vyvolává představu člověka, který "pase" své politiky, ať už na regionální, nebo parlamentní úrovni. Se slovem lobbing jsou nejčastěji spojovány tučné obálky. A upřímně, některé "odborné" návrhy poslanců k zákonům, o kterých viditelně nic nevědí, toto podezření podporují.

Jak funguje lobbing v praxi, jsme mohli názorně sledovat například v roce 2010. Tehdy prezident Václav Klaus vetoval zvýšení biosložky v benzinu a naftě. Předsedkyně sněmovny poté potvrdila, že veto novely zákona o ovzduší už nejde zvrátit, protože do voleb se už poslanci nesejdou. Jenže pak se ukázalo, že sněmovna se sejít přece jen může, a k přehlasování prezidenta skutečně došlo − den před volbami. O pět let později, v roce 2015, pak Andrej Babiš dokonce tvrdil, že po něm v roce 2010 kvůli programu biopaliv chtěla jedna politická strana úplatek milion eur.