Ví o vás všechno, hlavně to, co se vám líbí. A ví možná lépe než vy sami, co se vám teprve líbit bude. Má k dispozici ohromné množství informací a ve své branži je nejchytřejší široko daleko. Avšak hlavně, je zlý. Chce ve vás probouzet špatné vlastnosti a svádí tu horší polovinu vašeho já. Tu, která má zlé myšlenky a pak například ve volbách volí nebezpečné politiky. Představte se, řeč je o algoritmu služby YouTube.

Zhruba tak vyzněl velký a spoustou dat podložený článek v britském deníku Guardian. Vycházel z výzkumu bývalého zaměstnance Googlu (ten YouTube od roku 2006 vlastní), francouzského programátora Guillauma Chaslota. Ten je přesvědčen o tom, že algoritmus doporučující uživatelům YouTube další videa ke zhlédnutí "nenabízí divákům obsah, který je pravdivý, vyvážený a zdravý pro demokracii". Naopak dává přednost takovému obsahu, který v sobě nese nepravdivé informace, pomluvy či konspirační teorie.

Je to ten starý spor o to, co se vlastně děje "v útrobách" populárních on-line platforem, jako je YouTube, ale také třeba Facebook, Twitter či vyhledávač Google. Víme, s nadsázkou řečeno, že se algoritmy snaží nám uživatelům co nejvíc vyhovět. Ne proto, že by jim, či spíše jejich programátorům na nás nějak speciálně záleželo. Ale firmy vlastnící tyto platformy potřebují, abychom na nich trávili co nejvíc času, a tím pádem jim umožnili vydělat co nejvíc peněz z reklamy.

Ta otázka, kterou dramaticky nastoluje Guardian (ale nejen ten), je vlastně jednoduchá, až prostá. Proč nám algoritmus vedle populárních hudebních klipů či záběrů se štěňátky a kočičkami nabízí − například − videa o tom, že krizi uprchlíků řídí ilumináti nebo že poslední seriózní vědecké průzkumy dokázaly, že Země je placatá? Proč nám místo toho nenabídne seriózní zpravodajství nebo vzdělávací obsah? "Vyhledávací a doporučovací algoritmy YouTube jsou stroje na dezinformace," cituje Guardian americkou expertku na sociální média Zeynep Tufekci.

Takže jsou algoritmy oním zlem, které nás posouvá na "temnou stranu síly"? Když se o tom o víkendu v Los Angeles bavím s Rastislavem Turkem, zakladatelem a šéfem firmy Pex, tak se tomu směje. "Nesmysl," říká. Pex chce být světovým lídrem ve vyhledávání videoobsahu. Zaindexovala řádově miliardy videí napříč všemi platformami, počínaje YouTube a konče Facebookem. A disponuje technologií, která umí spočítat, jak je libovolné video na webu a v sociálních sítích úspěšné. Málokdo na světě o tom ví víc než tenhle Slovák žijící už pět let v Kalifornii.

"Algoritmus YouTube dává lidem jen to, co sami chtějí," říká Turek. "V tom je dobrý a tak byl napsaný. Nejsme často spokojení s klasickými médii, kde nám obsah připravuje někdo jiný. Tvrdíme, že redaktoři New York Times nebo CNN s námi chtějí manipulovat a berou nám svobodu si informace vybírat. Ale ukazuje se, že to, co chceme my, je ještě horší."

V tom je pointa celé věci. Že je to asi přesně naopak, než dnes tvrdí kritici algoritmů. Chybou není to, že by je snad programátoři či manažeři "štelovali" tak, aby ukazovaly určitý obsah. Problém je, že je napsali moc dobře, takže i bez zásahů reflektují naše potřeby. Ty skutečné, niterné, ne okázale prezentované ve veřejném prostoru.

Firmy jako Google nebo Facebook detaily o svých algoritmech přísně tají. Je to jejich know-how, podobně jako třeba recept na Coca-Colu. Ale můj odhad zní, že dřív nebo později budou okolnostmi (či vládami) donuceny k tomu, aby je zveřejnily. Ale nic to nevyřeší. Jen se dozvíme, že před algoritmy chránit nepotřebujeme. Že jestli potřebujeme před někým ochránit, tak sami před sebou. Jenže to bude složitější než jen "přeštelovat" algoritmy.