Česká národní banka už potřetí za půl roku zvýšila sazby. Naposledy o 0,25procentního bodu na 0,75 procenta. Koruna hned povyskočila k euru. A ještě asi povyskočí, protože ze slov guvernéra Jiřího Rusnoka vyplynulo, že nás tento rok asi čeká ještě jedno zvýšení.

Z makropohledu je vše v pořádku. Po kovbojce s kurzovým závazkem se ČNB vrátila k normálním měnovým nástrojům a krotí rozjetou ekonomiku, aby se nepřehřála a nepraskla nějaká ta bublina.

Pro náš běžný život to brzo bude znamenat vyšší úročení vkladů, doba rekordně levných hypoték už je pryč a hned tak se nevrátí.

Na druhou stranu můžeme doufat, že ze spořicích účtů se stanou zase spořicí a něco nám vydělají. Sice to bude trvat déle, ale i vklady by na zvyšování sazeb centrální banky měly časem zareagovat.

Nejzajímavějším problémem pro centrální bankéře je tak nyní Evropská centrální banka. Zatímco v Česku už šplháme se sazbami do kopce, ve Frankfurtu vládne nulová sazba.

Což není možné ignorovat. Kladný úrokový diferenciál jsme tu měli naposledy v roce 2009, předtím 2002, nikdy to nebylo o moc a netrvalo to přes rok. Jenže nyní se ECB ještě nevypořádala ani s kvantitativním uvolňováním, na úroky dojde až příští rok.

ČNB si tedy s Českem nemůže tak úplně dělat, co chce, aby se koruna vůči euru nestala až moc zajímavá.

A pak jsou tu samozřejmě ty zpropadené obří devizové rezervy. Na konci minulého roku byly za 3,151 bilionu korun. To nepředstavitelné číslo zas tak nevadí. Ale rozhodně není příjemné mít tolik peněz v eurech, které nic nevydělají.

ČNB proto už v lednu rozhodla, že rozdělí investování devizových rezerv na dvě části. 45 procent devizových rezerv centrální banka investuje pouze do aktiv v eurech a americkém dolaru, zbytek by měl agresivněji generovat zisk.

Už tehdy to bylo pro některé kritiky dost konzervativní dělení. Potom, co takto Praha začala úrokově předbíhat Frankfurt, se určitě kritika nezmenší. Spíše naopak posílí.

Související