Tak už je to tady. Roboti začali brát práci lidem. Přesněji řečeno bankéřům a pojišťovákům, což ovšem jsou, popravdě řečeno, také lidé.

Někdo možná čekal, že oni roboti, hojně zmi­ňovaní v článcích s vědeckým nádechem, přijdou, až my už tady nebudeme, asi tak někdy v příštím století. Podobně jako třeba výpravy na Mars, o kterých se také často píše a o nichž všichni víme, že se jich nedočkáme. Ale roboti překvapili.

Nejsou to žádné plechovky s prázdnýma skleněnýma očima. Jsou to algoritmy, které zpracují obří množství úkonů, a to za okamžik, za který se zaměstnanec banky sotva stačí otočit na své otáčecí židli. K rozhodnutí o výši splátky využijí všechna dostupná data, která jsou o nás v elektronickém světě. Lidský rozum již není třeba. Bankéři a pojišťováci, jak říkají jejich šéfové, se mohou věnovat užitečnější práci.

Otázka, jestli je to dobře, nebo špatně, není namístě. Je to vývoj. Je vlastně komické sledovat, jak se s rozvojem technologií naplňují v kapitalismu nejtajnější přání všech diktátorů, a sice dohlédnout na život každého jedince a řídit ho. A přiznejme si, je to vlastně v pořádku. Lidí je na světě strašná spousta a někdo to musí řídit. Jinak by vznikl strašný chaos. Je snad někdo povolanější než robot?

Citát týdne

Mě baví premiér.

Předseda vlády v demisi Andrej Babiš v reakci na otázku, zda v příštích volbách bude kandidovat na prezidenta.