Andrej Babiš získal od znovuzvoleného prezidenta Miloše Zemana více času na sestavení kabinetu a může se rozhlédnout, jak to dělají jinde v Evropě. Na starém kontinentu, hlavně ve velkých zemích, sice většinou existují vlády programově spřízněných stran opřené o parlamentní většinu, existují ale i příklady kabinetů menšinových. Nebo poskládaných z politiků prosazujících velice odlišné cíle a principy.

Protože Babiš chce být bez ohledu na vyšetřování kauzy Čapího hnízda premiérem, odmítá s ním spolupracovat liberální pravice i lidovci a piráti. Pak pro ANO 2011 zůstávají ve hře tři možnosti. Diametrálně se od sebe liší, to však pro miliardářovo názorově nevyhraněné hnutí, které odmítá dělení na pravici a levici, nemusí představovat větší komplikaci. Buď půjde o jasný příklon doleva, lavírování mezi levicí a populistickou pravicí, nebo o jednoznačné spoléhání na samotnou Svobodu a přímou demokracii Tomia Okamury.

Příklady pro obdobný postup při hledání politických spojenců v parlamentu i ve vládě přitom existují. Stačí se podívat do Portugalska, Norska či Rakouska, na sousední Slovensko, případně na vzdálený Island.

Model Portugalsko:
S komunisty v zádech

Prezident Miloš Zeman v souvislosti s vládou nyní nejčastěji mluví o spolupráci ANO 2011, sociální demokracie a komunistů. Což je kombinace, která by v Poslanecké sněmovně měla 108 z 200 křesel. Třeba se hnutí ANO 2011, které se zatím považuje za politický střed, nakonec skutečně přihlásí ke spolupráci s levicí. Ačkoliv má v čele miliardáře Andreje Babiše, pomáhala ho zakládat řada sociálních demokratů a především mu statisíce někdejších voličů ČSSD i KSČM loni na podzim odevzdaly hlasy.

Zlevicovělé ANO 2011 pak může hledat vzor v desetimilionovém Portugalsku. Tam od roku 2015 vládne menšinový kabinet socialisty Antónia Costy, který se v tamním parlamentu opírá o dvě radikální formace − modernější Levý blok a o portugalské komunisty spojené s tamními zelenými. "Vládu se v Lisabonu nejdříve pokusila sestavit pravice, ale ne­uspěla. Ani levicový kabinet nevznikl úplně snadno, protože už od roku 1974, kdy byl za karafiátové revoluce svržen fašismus, nechtějí socialisté otevřeně spolupracovat s komunisty," připomíná politolog Jan Němec z Vysoké školy ekonomické v Praze.