Odpůrci Miloše Zemana si po skončení voleb tu a tam neodpustili malý vtípek. Voličská účast vystoupala na 66,6 procenta a tyto tři číslice dávají dohromady takzvané číslo šelmy, kterým Bible označuje Antikrista. Ani s novozákonním Zjevením svatého Jana v ruce ale příznivci Jiřího Drahoše volbu samozřejmě nezvrátí. Musí ji naopak přijmout a smířit se s ní.

Mnohem lepší tak je zamyslet se, co vedlo lidi k tak vysoké účasti, která boří veškeré politologické poučky. Než byla přímá volba uzákoněna, skeptici varovali, že se volba víceméně ceremoniální funkce bez valných pravomocí rychle zařadí mezi takzvané volby druhého řádu, ty méně podstatné se slabou volební účastí.

Hned ty první v roce 2013 ukázaly, že to byl omyl. V prvním kole hlasovalo 61 procent obyvatel, v druhém 59 procent. To byl důvod k radosti, ale všichni se hned také shodli, že šlo o unikátní fenomén, protože to byly první volby tohoto typu. Teď už si to asi nemyslíme. V prvním kole hlasovalo 61 procent, v druhém dokonce zmíněných 66 procent. Čím to bylo?

Jedno vysvětlení je praktické: Miloš Zeman natolik polarizoval kampaň, že donutil k volbě i spoustu lidí, kteří normálně nevolí. V druhém kole ho přišla podpořit masa protestně naladěných nevoličů z prvního kola, kteří ani jindy moc k volbám nechodí.

A s tím souvisí druhé, obecnější vysvětlení. Z prezidentských voleb se v Česku jednou za pět let stává bohužel jakýsi vrcholný střet hodnot této společnosti.

Ano, bohužel. Prezident totiž opravdu nic nezmůže s uprchlíky, jeho názor na protikuřácký zákon není nijak podstatný a ani nemůže řešit zdravotnické poplatky. To vše je agendou vlády.

Jenže my máme pocit, že se tyto problémy neřeší nebo řeší špatně, a tak je z druhého kola prezidentské volby najednou referendum o úplně všem v tomto státě. Paradoxně se pak vůbec nebavíme o tom, co prezident naopak může − jakou chce radu České národní banky či Ústavní soud.

Vysoká účast je tedy jistě prospěšná, ale nakonec tak trochu opravdu působí jako číslo šelmy. Často jen vzbuzuje nerealistická očekávání.