Spotřebuje jedno procento světové produkce řeziva ročně a její výrobky najdeme v milionech domácností po celém světě. Ikea je největším světovým prodejcem nábytku s ročním obratem téměř čtyřicet miliard eur. Až do soboty za tímto impériem stál Ingvar Kamprad, minulý týden skonal ve věku 91 let.

Kamprad byl duchovním otcem levného a přitom funkčního nábytku. Muž, který svých téměř 200 tisíc zaměstnanců tlačil k dokonalé službě, ať již v konstrukci, nebo ve výrobě či prodeji. Nábytek se značkou Ikea musel být nejlepší, návštěva obchodů pak zážitkem. Zakladatel firmy se při svých cestách po světě s oblibou "převtěloval" do role zákazníka a zkoušel vstřícnost a znalosti svých prodavačů. Rovněž se často sám vydával za prodavače, a získával tak od zákazníků zpětnou vazbu. Jeho příběh úspěchu se stal švédským vývozním artiklem, něco jako ABBA, Björn Borg nebo třeba švédské detektivky, kterým ostatně mohl stát za vzor.

Zároveň byl podivínským miliardářem a mužem mnoha tváří. V mládí koketoval s fašismem, celý život pak vedl neúspěšný souboj s alkoholismem. Byl svým způsobem pokrytec. Zaměstnancům kázal skromnost a nutil je šetřit. Sám se prezentoval jako řidič starého Volva, který létá ekonomickou třídou, spí v levných hotelech a nakupuje výhradně zlevněné zboží. Ikea pak měla být v rukou několika dobročinných trustů a on sám neměl mít žádný majetek. Poněkud skrytější linií tohoto příběhu byl fakt, že vedle starého Volva měl v garáži i nové Porsche, portfolio nemovitostí sahalo od vinic v Provence až po švýcarskou vilu s výhledem na Ženevské jezero (kde Kamprad ostatně sám z daňových důvodů bydlel). Ikea samotná pak byla registrována v Nizozemsku a přes složitý komplex firem kontrolována Kampradovou rodinou.

Kamprad měl zkrátka mnoho podob a bylo na každém, kterou z nich si vybere. Firmu jednoznačně vedl v duchu skromnosti. V "Testamentu prodejce nábytku", který pro své zaměstnance sepsal v polovině 70. let, popsal jednoduchost jako dar a nešetrnost jako hřích.