České skleněné perličky prodává už od roku 1990 doslova do celého světa a projel s nimi desítky zemí. Zatímco křišťálové lustry z Preciosy kupují velice movití klienti, tak o perličky z Ornely na Jablonecku mají zájem i ti nejchudší. Nemohou si dovolit nákladné hobby ani to, aby si šperk koupili, tak se jejich koníčkem stalo prosté vyšívání perličkových obrázků nebo vytváření náhrdelníků, náramků či náušnic. Takže obchodní ředitel Preciosy Ornely Petr Puš kvůli perličkám cestuje třeba mezi Ukrajinky nebo Masajky.

"Prodáváme zhruba do 70 zemí a já opravdu létám po celém světě. Vždy tak během dvou let ho objedu celý, ty hlavní trhy. Tudíž když mířím na dovolenou, tak dvanáctihodinové lety nevyhledávám. V soukromí si chci odpočinout, a to i od cestování."

O dovolené preferuje český manažer Česko nebo západní a jižní Evropu. Tam všude se dá dojet autem. V zimě tradičně do rakouských Alp, v létě třeba na britské ostrovy.

Nezapomenutelnou soukromou cestu ještě jako student třetího ročníku VŠE Praha absolvoval v roce 1986 do Finska. Když o ní vypráví, s úsměvem dokumentuje, že on i spolužáci prokázali obchodního ducha. Jeden za rusko-finskou hranicí vytáhl z řízku v alobalu uschované marky, protože devizy byly na příděl, druhý vezl na směnu Beche­rovku. Chtěl od Puše, který lépe ovládal angličtinu, aby lahev prodal.

"V Helsinkách jsem si v davu vyhlédl dva mladíky, jeden Becherovku vzal, odzátkoval, přičichl, ochutnal a kývl na kamaráda, aby zaplatil. To byl můj nejrychleji uzavřený obchod."

New York: Manhattan je láska na celý život

jarvis_5a71988b498ea7ca98e6cce6.jpeg
Foto: Shutterstock

Byl květen 1990 a na Jablonecku půl roku po Listopadu vládl podle Petra Puše tuhý komunismus. Přestože ještě působily podniky zahraničního obchodu, sklářsko-bižuterní firma ho vyslala na měsíční pobyt do pobočky na Manhattanu. Jako "mladé ucho" tam dělal víc poslíčka než obchodníka.

"Překvapila mě ta svobodná atmosféra na ulici. Překvapilo mě, jak každá ta ulice voní, jak voní restaurace, jak to tam žilo," vzpomíná, že jednou nemohl ráno spát a vyrazil do ulic už ve čtyři hodiny. V restauraci za rohem poseděl a podebatoval s lidmi, kteří si dávali smažená vajíčka. "Tady kyselé ksichty, tam ne. To mi hlava nebrala. Nemyslím množství zboží, ale atmosféru."

Na Manhattanu prý nechal kus svého srdce. Nechtěl by tam žít, ale vždy se tam od té doby rád vrací. Při první návštěvě této části New Yorku doslova propadl. Přitom před těmi 27 roky hrozně litoval, že to, co vidí a prožívá, nemůže sdílet se svými blízkými.