Nad Frankfurtem se stále tyčí ta samá ikonická budova Evropské centrální banky (ECB), ale agenda uvnitř jedné z nejdůležitějších institucí Evropy se v posledních měsících radikálně proměnila. V minulých letech se ECB především zabývala záchranou eurozóny během hluboké hospodářské krize, a chvílemi to dokonce vypadalo na konec eura. Odbor pro vnější vztahy eura a přijímání společné měny byl tehdy skoro bez práce, protože přistoupení k euru chtěly dokončit jen tři pobaltské státy, další země ne.

Když nyní vejdete do frankfurtského mrakodrapu, je to přesně naopak. Krizoví manažeři ukončují kvantitativní uvolňování a vracejí se k normální měnové politice. Naopak ekonomové hodnotící zájemce o euro mají najednou práce až moc. Bulharsko chce požádat o členství v dvouleté přípravce na euro ERM II ještě do tohoto léta. "Potřebujeme jasný směr a tím je vstup do eurozóny. Myslím, že zde není dost argumentů, abychom byli mimo," říká bulharský ministr financí Vladislav Goranov.

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker sice chladí nadšení, že země není už "automaticky dalším členem", ale podle zdrojů Ekonomu z evropských institucí Bulharsko i přes nedostatečnou sladěnost s jádrem eurozóny dostane zelenou.

A Bulharsko není samo. O euro usiluje i Rumunsko, které by jej chtělo mít do roku 2022 a Chorvatsko, jež si naplánovalo společnou měnu za sedm let.

Zároveň na severu Evropy Dánové a Švédové začali vážně uvažovat o vstupu do takzvané bankovní unie, tedy společného jištění evropského bankovního sektoru.

Eurozóna tak povážlivě začala obkličovat země střední Evropy bez eura. Po přístupu Pobaltí a Slováků k euru před krizí se nyní přidává zájem jihu Evropy. Po odchodu Britů z EU se tak během několika let klub neeurových členů unie bez jakékoliv hlubší ekonomické integrace s jádrem možná smrskne jen na partu tří středoevropských zemí − Česka, Polska a Maďarska.

Bulhaři už vlastně euro mají

Podle viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla ale přesto stále není důvod o euru uvažovat. "Pro Česko mám stále stejné doporučení − euro neřešit a nepřijímat. Je mi celkem jedno, kolik členů má klub, do kterého nepotřebuji vstupovat a kam nepotřebuji platit členské poplatky."

Bulharský lev se z obavy před hyperinflací pevně svázal s německou markou, pak s eurem. O něco měkčí spojení s eurem mají i chorvatská kuna a rumunský leu.

S tím ovšem nesouhlasí bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Sobotkovy vlády Tomáš Prouza. Debata o euru není podle něj jen ekonomická. "Začíná se lámat chleba a země mimo eurozónu hledají cesty, jak nezůstat mimo další integraci."

Noví uchazeči o euro přitom nikdy neměli nezávislou měnovou politiku. Bulharský lev se z obavy před hyperinflací pevně svázal s německou markou, pak s eurem. O něco měkčí spojení s eurem mají i chorvatská kuna a rumunský leu. Případný požadavek v ERM II, aby kurz osciloval maximálně o 15 procent oběma směry, by pro ně tedy nebyl žádný problém.

Prouza ale upozorňuje, že po brexitu a před očekávanou užší integrací eurozóny už zdaleka nejde jen o poměřování kvality měnové politiky. "Řada hospodářských reforem se bude soustřeďovat na eurozónu, země platící eurem budou chtít prohlubovat volný trh a ukázat tak, že členství v eurozóně má více výhod než stát mimo. Zároveň se čím dál tím více mluví také o rozpočtu na podporu reforem v zemích euro­zóny, což logicky znamená méně peněz pro země mimo ni," varuje Prouza.

Tomu nasvědčuje i vyjednávání o vládě v nejsilnější zemi EU − Německu. V předběžném textu o spolupráci CDU kancléřky Angely Merkelové a sociálních demokratů SPD se objevilo několik návrhů na posílení eurozóny. "Chceme v úzkém partnerství s Francií posílit eurozónu, aby euro dokázalo lépe čelit krizím," shodly se strany.

Politická situace sice jižanským zemím nahrává, ale Bulharsko i další budou mít nepochybně problém přesvědčit Brusel i Frankfurt, že na euro mají.

Bulhaři už k euru chtěli přistupovat před krizí, a dokonce už i v lidovém hlasování vybrali motiv na svoji eurominci. Ale krize vše zhatila. V současné době země plní maastrichtská kritéria, podle nichž se posuzuje připravenost na společnou měnu: s eurem svázaná měna není volatilní, rozpočet je vyrovnaný, celkový dluh je pod 30 procenty HDP. Nicméně konvergence životní úrovně k jádru EU je příliš pomalá.

Bulharsko je na tom ale pořád lépe než sousední Rumunsko. "Požadavky splňujeme už dnes, k měnové unii bychom se mohli připojit už zítra," tvrdil sice minulý rok rumunský ministr zahraničí Teodor Melescanu a za mezník pro přijetí eura vyhlásil rok 2022. Jenže byl to teprve minulý rok, kdy Brusel přestal Rumuny sledovat za překračování povoleného deficitu. Ještě na delší cestu k euru to vypadá pro zatím posledního člena EU, Chorvatsko.

Co způsobila Nordea

Euro ale není jediný projekt, o kterém se země mimo eurozónu musí rozhodovat. V reakci na finanční krizi vznikl projekt bankovní unie. Ta stojí na třech pilířích − již existujícím jednotném dohledu (právě z Frankfurtu), jednotném řešení bankovních krizí a ještě zcela nefunkčním spo­lečném pojištění vkladů klientů bank.

Pro Hampla nyní přistoupení k bankovní unii nepřipadá v úvahu. "Je to projekt primárně vytvořený pro stabilizaci eurozóny," říká. České banky jsou zdravé, i krizi přečkaly dobře, tuzemského regulátora nikdo nezpochybňuje.

Prouza nesouhlasí. Upozorňuje na Švédy a Dány, kteří sice nejsou v eurozóně, ale chystají se vstoupit právě do bankovní unie. "Je to samozřejmě i pragmatický krok, aby jim neodcházely další banky poté, co největší skandinávská banka Nordea přesunula své sídlo ze Švédska do Finska, člena eurozóny a bankovní unie."

V Česku se o tomto přesunu skoro neví, ale na severu Evropy je to velké téma. Švédsko zvedlo skoro o 40 procent daň pro banky na pokrytí pří­padných dalších bankovních krizí a největší banka Skandinávie to vyřešila tím, že se přesunula do Finska. To může spustit dominový efekt. Nordea je silná i v Dánsku, a pokud se přidá Dánsko do bankovní unie, zase bude pod frankfurtským dohledem i švédská část mocné Danske Bank a tlak na Švédy se tak ještě zvýší.

Pokud by došlo navíc i k dotvoření společného pojištění vkladů − a k tomu mnozí němečtí ekonomové dosud zdrženlivou Merkelovou vyzývají −, rozevřely by se nůžky i mezi kvalitou pojištění vkladů, za které nyní ručí každý stát sám.

Neeurové země postihne ještě odchod Británie. Zatímco s Británií v EU byl podíl eurozóny na unijním HDP "jen" tři čtvrtiny, bez ostrovů to bude skoro 90 procent. S dalšími státy s eurem se podíl ještě navýší.

Související