V pohádkách dají hrdinovi nevídanou sílu sedmimílové boty nebo kouzelná vesta, ve Vetřelcích Jamese Camerona bojuje Sigourney Weaverová s krvežíznivou mimozemskou příšerou pomocí monstrózní mechanické konstrukce násobící sílu svalů. Přestává to být fantazie, protože takové stroje už existují.

Paulu Colinsovi z montážního závodu společnosti Ford každou hodinu projde pod rukama 70 automobilů, na něž má připevnit prvky z karbonového kompozitu. Na rozdíl od ostatních zaměstnanců nemá obvyklou pracovní kombinézu, ale podivnou vestu s kovovými rameny a motory v místech kloubů.

"Dřív jsem chodil domů unavený, ale teď jsem po směně naprosto svěží," pochvaluje si neobvyklou část oděvu. "Sice mi pár týdnů trvalo, než jsem si na vestu zvykl, ale až ji budu muset vrátit, bude mi chybět."

Exoskeletony najdou uplatnění i v běžném životě. Staré lidi vrátí do aktivního života.

Kouzelná vesta Paula Colinse se jmenuje Eko Vest a vyvinula ji společnost Ekso Bionics, která se zaměřuje na zařízení, kterým se říká exoskeletony nebo také oblékací roboty. Ford si od zařízení slibuje méně pracovních úrazů a lepší výkony dělníků. Není sám; zkouší je i jiné velké koncerny jako například Panasonic či Honda.

Vojáci na baterky

Výraz "exoskeleton" se dá zhruba přeložit jako "vnější kostra". Přírodě takové řešení není cizí, protože vnější kostru má například hmyz, korýši a další bezobratlí živočichové. Ve skutečnosti ale termín není úplně výstižný, protože exoskeleton je více než pouhou mechanickou oporou. Pracuje na podobném principu jako myoelektrické náhrady rukou a nohou: snímače připevněné na těle zaznamenávají pohyby nebo přímo impulzy, kterými mozek řídí lidské svaly. Elektronika pak tyto signály zesílí a vyšle do motorů pohybujících mechanickými končetinami. Přesnější označení by proto bylo "vnější protéza". Rozdíl je jen v tom, že exoskeleton nenahrazuje ztracené nohy či ruce, ale posiluje ty, které člověk má.