Cestování druhých, respektive vyhledávání a prodej letenek po celém světě, živí třicetiletého Olivera Dlouhého. Jeho firma Kiwi.com zaměstnává tisíc lidí v Česku a dalších 400 v zahraničí. Má pobočky třeba na Filipínách, Fidži, v Číně nebo Jihoafrické republice.

O úspěšnou globální společnost je v zahraničí velký zájem, proto poslední čtvrtletí minulého roku, kdy se domlouvaly kontrakty, byznysplány a konala se spousta konferencí, byl Dlouhý stále na cestách. "Mezi jednotlivými přejezdy jsem byl v Česku na sedm hodin a pak podruhé na víkend. To byly nejdelší pobyty doma koncem minulého roku," říká.

Ovšem nestěžuje si, i cestování kvůli profesi ho baví. "Cestování zbožňuji, hrozně si to užívám. Jsem zvyklý být on-line, takže v letadle, kde to obvykle není možné, koukám na filmy, přemýšlím o spoustě věcí včetně práce, nic mě tam neruší," přiznává, že tuhle pohodu bez internetu má docela rád. A na časové přesuny si vytvořil svůj vlastní recept. "Je to moje časová zóna, kterou nazývám: Spi kdykoli a kdekoli můžeš."

Trénovat cestování začal Dlouhý podle svého mínění poměrně pozdě − v 16 letech. Tehdy poprvé letěl na delší trasu, do Finska na pět týdnů sbírat jahody. V 18 letech zamířil na Mosambik, protože kamarádovi, který má cestovku pro potápěče, odřekl jeden účastník, a tak ho nahradil. "Poprvé jsem letěl mezikontinentálně, a dokonce sám, protože jsem se už nevešel do nasmlouvaného letu, takže to byl velký zážitek."

Dnes, může-li si vybrat, preferuje země, kde je teplo. "Vyloženě rád mám Latinskou Ameriku."

Portugalsko: Ušetřil sám, chtěl ušetřit i jiným

jarvis_5a5f28ac498ebde4aad4ce3c.jpeg
Foto: archiv Olivera Dlouhého

V portugalském městečku Fara napadlo před lety Olivera Dlouhého založit firmu na vyhledávání levných letenek. Do Portugalska tehdy s přítelkyní, která je dnes jeho manželkou, vyrazili na výlet. Peněz neměl nazbyt a nejlevnější přímý let za 10 tisíc korun pro jednoho se mu zdál drahý. Půl dne strávil surfováním po internetu, než vyhledal lowcostové lety do Porta s přestupem v Miláně a zpět z Fara přes Eindhoven.

"Tyto čtyři lety stály 2000 korun pro jednoho, takže jsem ušetřil celkem 16 tisíc korun. Ale trvalo to dlouho, než jsem to nakombinoval, abychom dlouho nečekali, ale zase měli dost času na přestup," vzpomíná na poslední večer před návratem domů. "Seděl jsem na schodech u přístavu, každý jsme v sobě měli dvě lahve portského, jedna stála čtyři eura, a já přemýšlel, co po návratu domů."