Prezident České stomatologické komory o sobě tvrdí, že býval patologický cestovatel. Tedy že cestoval až nezdravě, téměř každý týden. Vyléčil se především proto, že má více povinností v tuzemsku, a také chce být více doma s rodinou. Období, kdy Roman Šmucler cestoval jen kvůli objevování exotických míst, už má za sebou, aktuálně spojuje cesty za poznáním s pracovními povinnostmi.

"Teď mě víc zajímá reálný život, jak tam lidé žijí, co si myslí. Také jsem se kdysi šel v New Yorku podívat na sochu Svobody, ale když tam žijete a postupně se propracujete k tomu, že si vás tamní lidé k sobě pustí, pak teprve nasajete správný New York," míní Šmucler.

Přitom právě o své první velké cestě na Západ tvrdí, že jej zformovala na celý život. Bylo mu 14 let a dostal se do pionýrského tábora u Ženevského jezera, který patřil francouzským komunistům. "Ti nám vyprávěli, jak je komunismus, ze kterého jsme přijeli, skvělý, že my jsme jako dál," usmívá se při vzpomínce, jak třeba poprvé viděl na diskotéce švédský stůl. Ale rozmanitost jídla, plné obchody zboží, to nebylo to podstatné, co vnímal. Omámila ho atmosféra svobody. "Byl to pro mě konec se socialismem, od té doby jsem se jenom připravoval na emigraci."

Nakonec k ní nemusel sáhnout, ale dodnes je přesvědčený, že by Češi měli hodně cestovat, protože z dob komunismu si stále nesou určitý deficit. "Stejně tak studenti medicíny by měli během studia pobývat v zahraničí. Naučí se na Západě věci, které pomohou Česko pozvednout."

Japonsko: Víra z jiného pohledu ho vrátila ke katolicismu

jarvis_5a55f204498ebde44c4e5bb4.jpeg
Foto: archiv Romana Šmuclera

Celoživotní láskou je pro Romana Šmuclera Japonsko. Považuje jej za vrchol civilizace. "Je to země, kde se ve všech parametrech nabíjím," říká.

Má-li si tam vybrat nejoblíbenější místo, je to Kjóto. Patří mezi nejlépe dochovaná města Japonska s největším počtem památek zapsaných na seznamu UNESCO.

"Je to mimořádné místo. Kultura, příroda, filozofické možnosti, zážitky z jakéhokoli města na světě se Kjótu nevyrovnají. Třeba místní klášterní komplexy můžete studovat půl života," vypráví s tím, že díky pobytu v japonských chrámech se stal znovu katolíkem. "Přes filozofii jsem zjistil, že podobné věci jsou v katolicismu. Viděl jsem víru z jiného úhlu, pochopil jsem meditace, osvojil jsem si japonský pořádek v životě."