Jedním ze symbolů minulého roku se nepochybně stal volební billboard Tomia Okamury "Ne islámu, ne teroristům". Jeho hnutí se podařilo úspěšně vzbudit dojem, že muslimské hordy už jsou na hranicích Šumavy. Nic přitom nemůže být dále od pravdy.

Stačí se podívat na pozoruhodnou studii Pew Research Center, která modeluje přiliv muslimů do Evropy ve třech variantách do roku 2050: nulové, střední a silné. A světe div se, Česko zůstává zcela stranou muslimské migrace.

V současnosti muslimové tvoří asi pět procent evropské populace. Významnou složkou společnosti je skoro šestimilionová komunita ve Francii (8,8 procenta populace), pětimilionová v Německu (6,1 procenta) a čtyřmilionová v Británii (6,3 procenta).

V Česku asi 22 tisíc muslimů tvoří naprosto zanedbatelnou součást společnosti (0,2 procenta).

Podle studie Pew Research Center se při mizivé migraci z dnešních 26 milionů muslimů v Evropě stane v roce 2050 35 milionů, při středně silné 58 milionů, při silné 75 milionů.

A teď pointa. I v Česku by samozřejmě narostl počet muslimů, ale i kdyby jich bylo sto tisíc v té nejsilnější variantě, stále je to jen 1,2 procenta populace. Proti tomu ve Švédsku by tvořili 30 procent populace, v Německu a Francii skoro 20 procent.

jarvis_5a4cef8f498ebde4103ac4f4.jpeg
Ilustrace: Richard Fischer

Ne, strach z počtu muslimů opravdu není tím, co by Česko mělo řešit. Strašení muslimy je jen výmluvou, abychom si nemuseli jasně stanovit, jaké jsou v 21. století podmínky migrační, přistěhovalecké a jistě i azylové politiky, které Česku dovolí mít bezpečný a zároveň otevřený přístup vůči cizincům.

Toho ale zjevně čeští politici nejsou schopni a berou za vděk bráněním hranic s puškou v ruce, nekonstruktivním okopáváním Bruselu, v nejextrémnější variantě pak volební kampaní za zákaz islámu.

A nikomu vlastně nevadí, že něco takového je neproveditelné, protože zákaz víry a vyznání je v rozporu s českou ústavou.

Že před Břeclaví nestojí miliony islámských teroristů s nejnovějším iPhonem v kapse, však neznamená, že strach z muslimů (a jakékoliv další jinakosti) nebudou tuzemští politici s gustem živit i v letošním roce.

Tomio Okamura se stal místopředsedou sněmovny a možná si sáhne i na exekutivní moc. Své priority náležitě ztížit muslimům v Česku život se rozhodně nevzdal.

Pokud Miloš Zeman obhájí křeslo prezidenta, určitě započne další pětiletku protimuslimských peprných bonmotů, byť těžko říct, co horšího ještě může přijít po hlášce "Umírněný muslim je něco jako umírněný nacista".

Pro ty politiky, kteří se nechtějí vnucenému a zbytečnému strachu z muslimů v Česku podvolit, pak začíná další rok poněkud marného boje: vysvětlovat, že se nebojíme řádění Islámského státu ve Středočeském kraji, ale toho, že se česká společnost nedokáže shodnout, jak by měla vypadat přiměřeně otevřená přistěhovalecká politika středoevropského státu ve 21. století.