Společný stát si podle historika Jana Rychlíka (63) představovali Češi úplně jinak než Slováci, kteří v bývalé federaci neměli prostor pro národní aspirace. Proto bylo rozdělení Československa nevyhnutelné. Rychlík, který na Slovensku žil, dodává, že si lidé vztahy obou nástupnických států idealizují. A záruku vzájemné vstřícnosti do budoucna vidí v existenci Evropské unie, která dřívější třecí plochy obrousila.

Bylo dobře, že se Československo rozdělilo?

Jak pro koho. Pro mne, a já se tím nijak netajím, moc ne. Ale za dané situace, kdy už byl společný stát naprosto nefunkční, jiné řešení nebylo. Pokojné rozdělení asi bylo optimálním krokem, jaký v té chvíli mohl přijít.

Čekal jste dopředu, že federace zanikne?

S tím, že by se Československo udrželo dlouhodobě, jsem nepočítal, netušil jsem ale, že rozpad přijde tak rychle. V osmdesátých letech jsem na Slovensku žil a tam se mezi intelektuály o možnosti osamostatnění docela otevřeně mluvilo. Takže blesk z čistého nebe to pro některé z nás nebyl. Bylo jasné, že když padne komunismus, může v česko-slovenských vztazích přijít krize a vyústit i v zánik společného státu.

Mnoho lidí, dokonce i těch, kteří s dělením souhlasí, si stále myslí, že před čtvrtstoletím mělo být vypsáno referendum.

A o čem by bylo? Jak by zněla otázka, když se musí odpovědět "ano", nebo "ne"?

Jak by mohlo znít? Snad: Chcete žít ve společném státě?

Co to je společný stát? Pod ním si Češi a Slováci představovali každý něco úplně jiného. Taková otázka by nic nevyřešila. Federace nemohla zůstat pohromadě v momentě, kdy sice většina Slováků mluvila o společném státě, ale kdy jich současně více než polovina žádala svrchovanost. A chtěli žít jako rovný s rovným. To ve společném státě nejde, protože nás je deset a jich jen pět milionů. Rovnoprávnost a rovnost jsou dvě rozdílné věci. Slováci se ve federaci cítili omezováni, nebylo je vidět ve světě. Ten Československo vždy bral jako český stát a jeho obyvatele jako Čechy. Což Slováky iritovalo.