Pokud si český umělec argentinského původu Federico Díaz připíjel na nový rok a ohlížel se za tím právě skončeným, mohl mít právem dobrý pocit. Teprve před pár týdny Díaz dokončil zakázku snů. Na břehu řeky Sacramento ve stejnojmenném hlavním městě americké Kalifornie postavil opravdu velkou sochu, jež by tam měla zůstat natrvalo.

Jmenuje se Subtile, vypadá jako počítačem generovaná rostlina a dosahuje úctyhodných rozměrů − velikosti 11,5 na pět metrů a váhy zhruba 14 tun. Sochu pokrývá 34 tisíc nerezových plíšků, které se třepotají ve větru, a její výroba stála půl milionu dolarů, podle tehdejšího kurzu asi 10,5 milionu korun.

Tato částka zastíní i Díazův český rekord, který rovněž přišel na konci roku. Zlatem pokrytá kapka LacrimAu, již vytvořil roku 2010 pro světovou výstavu Expo v Šanghaji, se v listopadové pražské aukci prodala za 6,5 milionu korun. V historii tuzemských dražeb se jedná o nejvyšší částku zaplacenou za dílo žijícího českého autora.

Více než cena americké instalace Subtile je ale důležitá prestiž. Díaz se svou počítačem generovanou rostlinou vyhrál soutěž, do níž se přihlásila zhruba stovka umělců. Přitom příležitost před dvěma lety málem promeškal.

"Jednou jsem dostal e-mail od paní Shelly Willisové, která měla na starost organizaci soutěže. Já na to neodpovídal. Za měsíc se mi ozvala znovu s otázkou, jestli jsem to četl. Odpověděl jsem, že soutěžím nedůvěřuji. Ale ona řekla, že mám poslat jen portfolio, což pro první kolo stačí," vzpomíná Díaz, který nakonec souhlasil.

Také ostatní soutěžící byli k účasti vyzváni. Autora z Prahy nakonec Američané prý vybrali kvůli práci, kterou před osmi lety vytvořil pro Massachusettské muzeum současného umění známé pod zkratkou MASS MoCA. Šlo o rozměrnou černou vlnu, jež "zamrzla" při nárazu o zeď muzea. Tvořily ji tisíce černých, k sobě slepených koulí, které imitovaly pixelové body z imaginární fotografie. Socha má název Frekvence geometrické smrti 141 a v Massachusetts byla vystavena po dobu dvou let.

Komisi města Sacramento se obří černá vlna i kontext celého Díazova díla líbily, a tak autora pozvala do druhého, finálového kola soutěže.

Český umělec po obhlídce místa předložil návrh, ale na osobní prezentaci před komisí už nečekal. Další tři finalisté byli Američané, myslel si, že nemá šanci.

"Odletěl jsem do New Yorku, kde jsem měl nějaká setkání, která mi připadala důležitější. Ale najednou mi volali a já musel po Skypu vysvětlovat detaily, které v Sacramentu chtěli vědět," vzpomíná umělec a dodatečně si vyčítá neprofesionální vystupování. "Ale asi jsem působil uvolněně, bylo vidět, že tomu nevěřím. Možná mi to pomohlo," dodává Díaz.

Jeho čtrnáctitunový objekt nyní stojí na nábřeží řeky Sacramento v odpočinkové zóně města. "Je tam velká koncentrace různých druhů stromů, rostlin, keřů a zeleně. Protíná ji stezka, po níž se místní prochází, jezdí na kole nebo si jdou zaběhat. Celé Sacramento stojí tak trochu v kontrastu k typickému americkému pojetí downtownu, které se vyznačuje výškovými budovami, přemírou betonu a minimálním prostorem pro ty, kdo nechtějí veškerý čas trávit za volantem auta," popisuje místo Federico Díaz.

Pro svou sochu se nechal inspirovat přírodou v propojení se světem digitálních médií.

"Koncept sochy vychází z algoritmu, který simuluje růst rostlin, jak ho popsal teoretický biolog Aristid Lindenmayer. Výsledný organický tvar sochy tak přirozeně splývá se svým okolím, jehož charakter se díky efektu zrcadlení ještě více umocňuje. Za určitých podmínek může být ovšem tento efekt zároveň vnímán jako chyba − trhlina v prostoru a času. Jde o vjem, který vás překvapí jako něco neočekávaného a tak trochu mimo naše běžné vnímání," popisuje své dílo umělec.

Socha se vyráběla v Česku a její instalaci v USA krátce bránily byrokratické obtíže. "Zástupci místních indiánských spolků blokovali vydání stavebního povolení a trvali na tom, že v místě, kde měla socha stát, budou provádět archeologický výzkum," říká Díaz, podle něhož se do vyjednávání zapojila také místní členka amerického Kongresu. Nakonec se vše vyřešilo.

Instalace sochy byla sledovanou událostí. Například místní internetový časopis Sacramento Bee v podrobné listopadové reportáži popisuje, jak dělníci v helmách a oranžových bezpečnostních vestách spojují části sochy, které musí sedět "na šroubek".

"Práce vyžaduje přesnost jako přistávání na Měsíci," srovnává autor reportáže a konstatuje, že umělec je nucen pouze přihlížet. Do prací se nesmí zapojit, neboť nemá americké pojištění proti případnému poškození sochy.

Federico Díaz potvrzuje, že to tak opravdu bylo. "V Kalifornii jsou přísní, kdo tam přijede na turistické vízum, neměl by pracovat," říká a hned vzpomíná na jinou americkou zkušenost. "Když jsem v rámci veletrhu Art Basel v roce 2008 instaloval svou sochu v Miami, měl jsem povinnost zaměstnat bezdomovce. Takový je zase zákon na Floridě, že každý, kdo něco tvoří ve veřejném prostoru, musí dát práci určitému počtu bezdomovců. Třeba i když se staví stany na party."

Organická socha Subtile na břehu řeky Sacramento je Díazovou třetí prací v USA a první, která by měla na svém místě zůstat natrvalo. Jiné dílo pro veřejný prostor by autor měl vytvořit v Praze. Jeho úprava větracího výdechu z tunelu Blanka na Letné však stále existuje pouze na papíře, ačkoliv měla být hotova již předminulý rok.