O životě a smrti by mohly rozhodovat stroje. Malé drony rozpoznají tvář a unesou tři gramy výbušniny

"Říká se, že zbraně nezabíjejí, zabíjejí lidé. Jenže lidé podléhají emocím, neposlouchají rozkazy. Ukážu vám, jak to vypadá, když rozhodují opravdu samy zbraně," říká před zaplněným sálem sebevědomý mladík v obleku. Následují záběry útoku miniaturních dronů na skupinu teroristů, po němž nezůstane naživu ani jediný, a potlesk publika.

Drony menší než dlaň jsou vybaveny umělou inteligencí včetně schopnosti rozpoznávat tváře a nesou tři gramy výbušniny, jejíž exploze po nárazu prorazí lebku. "Naše firma přijímá zakázky od policejních složek, armády a zvláštních klientů," chlubí se přednášející. Jenže brzy se nabízená technologie na plátně vymkne kontrole: jako roj sršňů vnikají drony do parlamentu a likvidují politiky vybraných stran. Vtrhnou na univerzitu a zabíjejí studenty, kteří se angažují v protikorupčním hnutí. Mohou totiž hledat oběti jen podle jejich statusů na sociálních sítích, tweetů, podle lékařských záznamů, etnické příslušnosti či náboženství.

Fikce? Jistě, video natočené nevládní organizací Campaign to Stop Killer Robots (Kampaň zastavte zabijácké roboty) je vymyšlené. "Ale tento krátký film je více než jen spekulace. Ukazuje výsledek integrace a miniaturizace technologií, které již máme k dispozici," obrací se na jeho konci k divákům Stuart Russell, profesor počítačových věd na Kalifornské univerzitě v Berkeley, a upozorňuje, že čas na odvrácení naznačené budoucnosti se krátí.

Video varuje před zbraněmi, které si samy vybírají cíle a o jejichž zákazu se vyjednává na půdě OSN. A zároveň jaksi mimochodem připomíná, co již umějí současné drony nebo se to mohou velmi brzy naučit. Přímo před našima očima tak narůstá nová, obtížně odvratitelná hrozba.

Anděl s rozstřílenou hlavou

"Létáme do míst, kam se ještě nikdo nedostal," říká Martin Saska, vědec z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Na obrazovce ukazuje záběry dronů blížících se k baroknímu chrámu uprostřed lesa: vlétají do prázdné chrámové lodi, vznášejí se v majestátním prostoru, zkoumají zblízka fresky na stěnách. Jeden z boku svítí, zatímco další malby natáčí na kameru. Včetně děr po kulkách a nápisech v azbuce, které tu zbyly po sovětských vojácích. Irkutsk. Krasnovod. Alexandr – je tu načmáráno přes obrazy světců. Kostel sv. Anny a sv. Jakuba ve Staré Vodě byl od roku 1949 součástí vojenského újezdu Libavá a po léta jej ničila nejprve zdejší a poté Sovětská armáda, která si z něj kromě střelnice udělala i vězení.

Cílem výzkumu, během něhož vědci řídí pouze jeden z dronů a druhý s ním automaticky letí ve formaci, je připravit podklady pro památkáře, kteří rozhodnou, zda kostel podrobit kompletní rekonstrukci, nebo něco ze škod zachovat coby součást historie: "Českoslovenští vojáci prý byli ještě horší než ruští, bavili se tím, že stříleli do soch, do hlav andělů," vypráví o historii chrámu Saska, jenž se věnuje vývoji systémů pro civilní použití autonomních helikoptér. Zdejší výzkum je čistě mírový, cílený na aplikace v přesném zemědělství, záchranné operace v místech postižených přírodními neštěstími, inspekci průmyslových objektů a podobně.