Asi každý z nás je v tuto chvíli součástí nějaké sociální bubliny, spíše však hned několika sociálních bublin. Zřejmě nejvýstižnějším popisem tohoto fenoménu je ten, který říká, že sociální bublina je případ konkrétní sociální izolace jedince, jenž se pohybuje výhradně v rámci komunity se stejnými postoji, souhlasí se stejnými názory jako její ostatní členové a obecně je jen zřídka schopen jiného pohledu na svět.

První sociální bubliny v životě lidském se začínají objevovat záhy poté, co je malé dítě zasazeno do libovolného kolektivu. Jako "vstupenka" do konkrétní sociální bubliny v tomto období spíše než názory slouží vlastnictví těch "správných" (nebo naopak "špatných") hraček či oblečení, obecně vzato movitých statků.

Člověk se přitom může stát příslušníkem určité sociální bubliny jak z vlastního rozhodnutí, tak může být okolím do nějaké sociální bubliny zasazen, třeba i proti svému přesvědčení.

Příznačným rysem většiny sociálních bublin je přitom to, že jako každá bublina má i tato svou hranici, která bývá začasté neviditelná, neuchopitelná a nepopsatelná. Sociální bublina sama sebe vnímá jako jedinou a nesmírně otevřenou nositelku Nejvyšších Pravd, pro sociální bubliny v okolí je to začasté jen sbírka podivných existencí, které naopak nechápou jejich Nejvyšší Pravdy.

Zvláštní na tom je míra nenávisti, kterou k sobě jednotlivé sociální bubliny chovají − ať už jde o souboje politické (USA vs. Rusko), počítačové (Windows vs. Linux), automobilové (benzin vs. nafta) či jakékoliv jiné −, neexistuje nic jako přiznání parciálních dobrých vlastností sousední bubliny; buď jsi v mé bublině a jsi dobrý, nebo jsi v cizí a jsi špatný.

Paradoxním rysem je také to, že členové dvou nesmiřitelných sociálních bublin jsou velmi často společně a nerozdílně členy jiné společné bubliny, v rámci níž stejně vehementně bojují proti jiné bublině, ve které jsou lidé, kteří s nimi jsou v nějaké třetí bublině. Domluva není možná − o tom nás přesvědčuje dnes a denně nejen současnost, ale i minulost. Připomenout stačí namátkou třebas hezký spor o transsubstanciaci, který vedou katolíci a protestanti s ohromnými ztrátami na lidských životech již hezkých osm set let a konce nevidět.

Právě od takto ostře polarizovaných sociálních bublin je pak blízko k pojmu informační bublina. Zatímco před masivním nástupem internetu docházelo k posilování sounáležitosti s konkrétní sociální bublinou víceméně jen osobním stykem, dnes se bojiště přesouvá na internet. Snadná dostupnost informací však paradoxně nevede k tomu, že by bubliny měnily svůj tvar (a členy), ale naopak.

Algoritmy, které jejich chování na internetu vyhodnocují − tedy především to, jaké servery a jaké články navštěvují či komentují −, jim se stále větší pravděpodobností z nepřeberného množství zdrojů servírují stále častěji právě ty, které jejich vidění světa bez výjimek potvrzují.

Nechť se laskavý čtenář ve svém svatém rozhořčení nad hloupostí a omezeností jiných lidí, kteří se provinili tím, že nesdílejí jeho názor, zamyslí, zda se na ně právě nekouká přes tenounkou slupku své sociální bubliny, do které by stačilo docela maličko píchnout, aby celá zmizela.