Když se podíváme do naší stoleté historie, uvidíme, že jsme se k vysoké německé produktivitě mnohokrát přibližovali. Kromě poválečných let, kdy bylo Německo na kolenou a rozbombardované, se nám ale nedařilo jeho efektivitu dotáhnout, nebo dokonce přesáhnout. Zastavili jsme se zhruba na 80 procentech. Jako kdyby před námi stál neviditelný schod, na který jsme neměli sílu nebo schopnosti vyskočit. Přitom máme podobnou strukturu ekonomiky s vysokým podílem průmyslu: u nás se na výkonu ekonomiky průmysl podílí téměř třetinou a v Německu čtvrtinou.

Důvodů, proč se nám nedaří poskočit na další stupeň efektivnosti, je mnoho. Často se týkají fungování českých institucí. Naším problémem je ale i spoléhání na levnou pracovní sílu. V situaci, kdy je český trh práce vyždímaný, se kvůli růstu mezd tento faktor za několik málo let rozpustí jako předražené máslo.

Čech je dražší než robot

Český průmysl musí projít revolucí. Je jedno, jestli ji budeme nazývat heslem Průmysl 4.0 nebo automatizací či robotizací. Naše ekonomika potřebuje změnu. Makáme, ale není to tolik vidět. Produktivita práce na odpracovanou hodinu v české ekonomice je totiž stále pod 70 procenty úrovně Německa. S produktivitou práce souvisí i zapojení průmyslových robotů do výroby. Ve zpracovatelském průmyslu je v Česku v provozu necelá stovka víceúčelových a průmyslových robotů na 10 tisíc zaměstnanců. Pro srovnání, v Německu je to třikrát tolik.