Když se podíváme do naší stoleté historie, uvidíme, že jsme se k vysoké německé produktivitě mnohokrát přibližovali. Kromě poválečných let, kdy bylo Německo na kolenou a rozbombardované, se nám ale nedařilo jeho efektivitu dotáhnout, nebo dokonce přesáhnout. Zastavili jsme se zhruba na 80 procentech. Jako kdyby před námi stál neviditelný schod, na který jsme neměli sílu nebo schopnosti vyskočit. Přitom máme podobnou strukturu ekonomiky s vysokým podílem průmyslu: u nás se na výkonu ekonomiky průmysl podílí téměř třetinou a v Německu čtvrtinou.

Důvodů, proč se nám nedaří poskočit na další stupeň efektivnosti, je mnoho. Často se týkají fungování českých institucí. Naším problémem je ale i spoléhání na levnou pracovní sílu. V situaci, kdy je český trh práce vyždímaný, se kvůli růstu mezd tento faktor za několik málo let rozpustí jako předražené máslo.

Čech je dražší než robot

Český průmysl musí projít revolucí. Je jedno, jestli ji budeme nazývat heslem Průmysl 4.0 nebo automatizací či robotizací. Naše ekonomika potřebuje změnu. Makáme, ale není to tolik vidět. Produktivita práce na odpracovanou hodinu v české ekonomice je totiž stále pod 70 procenty úrovně Německa. S produktivitou práce souvisí i zapojení průmyslových robotů do výroby. Ve zpracovatelském průmyslu je v Česku v provozu necelá stovka víceúčelových a průmyslových robotů na 10 tisíc zaměstnanců. Pro srovnání, v Německu je to třikrát tolik.

Ve zpracovatelském průmyslu je v Česku v provozu necelá stovka víceúčelových a průmyslových robotů na 10 tisíc zaměstnanců. Pro srovnání, v Německu je to třikrát tolik.

Nižší produktivita práce v kombinaci se subdodavatelskou pozicí české ekonomiky se odráží i v nízké přidané hodnotě vývozů. Ta byla pátá nejnižší mezi státy OECD. Podobně je na tom logicky i provozní marže, ziskovost, a tedy schopnost dále investovat do inovací.

Náklady práce na zaměstnance jsou v tuzemsku stále výrazně nižší, než je tomu u západoevropských států, kde je míra robotizace na vyšší úrovni než v Česku. I tak jsou už ale české náklady práce dvojnásobné v porovnání s hodinovou prací robota.

Polštář nízkých mezd splaskne

Máme nejnižší míru nezaměstnanosti v celé Evropské unii. Na jednu stranu je to velmi pozitivní jev, na druhou stranu podnikům pro další růst chybí kvalifikovaná i nekvalifikovaná pracovní síla. V budoucích letech má navíc počet pracovních sil podle projekce Českého statistického úřadu klesat. Počet obyvatel v produktivním věku má do roku 2030 poklesnout o více než půl milionu lidí.

Výše uvedený přehled ukazuje, že česká ekonomika a především průmysl jsou stále zaměřené hlavně na subdodávky koncovým výrobcům, čímž přichází o vyšší přidanou hodnotu, vyšší provozní marži i vyšší zisky. Firmy stále těží z nižší ceny tuzemské práce. Ale tlak na růst mezd tento polštář vyfoukne.

Digitalizace a automatizace ekonomiky a průmyslu se mohou stát pro Českou republiku hrozbou i velkou příležitostí. V podstatě jsou však nutností. Zvýší produktivitu práce, efektivitu výroby, konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. A pomohou budovat domácí kapitál a posunovat tuto zemi ve výrobním řetězci na vyšší úroveň. A ve finále zajistí zaměstnancům vyšší odměnu za práci. 

Návrat výroby z Východu na Západ

Vzhledem k situaci na domácím trhu práce a především k demografickému výhledu nehrozí, že by roboti způsobili vysokou nezaměstnanost. To však neznamená, že se nezmění požadavky na kvalifikaci, schopnosti a vzdělání pracovní síly, na což by český stát měl reagovat.

Samotné firmy by pak neměly podcenit procesní, organizační a myšlenkové změny, které nastaví jejich chod a ještě více podpoří nárůst produktivity práce, který digitalizace a robotizace samy o sobě přinášejí.

Pokud tuto příležitost nedokážeme využít, tak je potřeba počítat s tím, že pokročilá robotizace a automatizace díky poklesu výrobních nákladů budou znamenat přesun výroby ze zemí s levnou pracovní sílou zpět do nejvyspělejších zemí. Do těch, kde instituce fungují lépe.