Dvaatřicet týmů se na přelomu června a července střetne v Rusku v zápase o titul fotbalového mistra světa. Akce, na kterou bude hledět celá planeta, prostřednictvím televizních obrazovek odhadem tři až čtyři miliardy diváků. Svátek nejpopulárnějšího sportu zeměkoule. Necelý půlrok před zahájením ale místo nedočkavého odpočítávání fotbalový svět spíše nervózně podupává. Rusko jako dějiště spektakulární akce nyní vyvolává rozporuplné pocity. Pochyby panují hlavně v tom, zda se podaří probudit skutečnou fotbalovou horečku a nakazí-li se jí zbytek světa. Třeba hned úvodní zápas příliš takového potenciálu nemá. Pokud nejste opravdu fotbalový fajnšmekr, je docela pravděpodobné, že až se 14. června v 18:00 středoevropského času poprvé kopne do balonu, nebudete na tomto jevišti světového fotbalu znát jediného "herce". Schválně, kolik hráčů základních jedenáctek Saúdské Arábie a Ruska si z hlavy vybavíte?

FIFA z blížícího se mistrovství v Rusku nemůže očekávat podobnou řeku peněz jako z Brazílie před čtyřmi roky.

Ve stínu Krymu i dopingu

Fotbal má problém. FIFA má problém. Mistrovství světa má problémy. Ten největší je v aktuálním vnímání Ruska zbytkem světa. Po anexi Krymu a obviněních z ovlivňování amerických voleb zrovna jako země s náručí otevřenou fotbalovým fanouškům nepůsobí. Obavy rovněž panují ohledně rasismu ruských fotbalových hooligans. Ještě větší vadou na kráse je ze sportovního hlediska série dopingových skandálů, kvůli které ruští sportovci budou na zimní olympiádě v Pchjongčchangu startovat pod neutrální vlajkou. Vitalij Mutko, ruský exministr sportu, pak za svůj podíl na dopingových podvodech dostal doživotní zákaz účasti na olympijských hrách. Mutko je zároveň bývalý šéf fotbalové asociace, muž, který mistrovství pro Rusko vylobboval. Což je třetí bod hořkosti. Už přiřknutí mistrovství největší zemi světa totiž vzbuzovalo otazníky. V prosinci 2010 Rusko porazilo mimo jiné kandidaturu favorizované Británie, hlavní pozornost se tehdy upřela na ještě kontroverznější volbu Kataru jako dějiště mistrovství světa o čtyři roky později. Ve spojitosti s tím, že Rusko není zrovna fotbalový národ, pak celý projekt od začátku působí spíš jako záměr a prezentace politických elit.