Poslanci schválili rozpočet na příští rok s příjmy 1314,5 miliardy a výdaji 1364,5 miliardy, schodek by tedy měl činit 50 miliard. Nyní se poslanci pohádají o přesuny miliard uvnitř jednotlivých kapitol. Česká tisková kancelář k tomu vydala zprávu s titulem "Schválený schodek rozpočtu by měl klesnout o deset miliard". Formálně je správně, skutečně v plánu na tento rok je 60 miliard, na příští rok o deset méně. Ale obsahově je to titul nepravdivý.

Už od krize si ministři financí zvykli těžce podstřelovat reálné výsledky rozpočtu a pak tvrdit, kolik ušetřili. Minulý rok byl naplánován deficit na 70 miliard a byl z toho reálný přebytek 61 miliard. Letos to má být 60 miliard a míříme k deficitu jednotek miliard. Příští rok je tak 50 miliard opět jen hausnumero, které je pro vládu pohodlné, protože může pak flexibilně šachovat s miliardami dalších výdajů. To je nezodpovědné.

Stejně tak je nezodpovědný brutální růst výdajů, který je krytý jen naším zapomněním, jak špatně se žije v krizi s deficity a odkládanými nezbytnými reformami.

Na rok 2018 plánujeme rozpočet, ve kterém naplno dojíždí festival slibů z loňských krajských a letošních sněmovních voleb. Zatímco třeba ještě mezi lety 2014 a 2015 plánované výdaje vyskočily o nějakých sedm miliard, příští rok mají ve srovnání s letoškem vzrůst celkem o 55 miliard.

To vše samozřejmě je kryté jen naší chorou vírou, že Česko bude i nadále surfovat na vlně hospodářského růstu. (A ano, oněmi mytickými miliardami z EET.) Tak to nebude. Rosteme nejvíce od poloviny minulé dekády, je tedy nevyhnutelné, že cyklus se někdy překotí zase do sedla.

V té chvíli všechny ty lehkovážně slíbené výdaje zůstanou. A stejně tak zůstanou před námi odkládané potřebné reformy veřejného zdravotnictví, důchodů a dalších dožívajících sociálních systémů.

Až se rozpočtový Titanic začne s nástupem další krize potápět a nás začnou studit nohy, bude později budit údiv, jak jsme další tučná léta, jako stvořená k investicím do budoucnosti, mohli zase tak hloupě promarnit.