Znát budoucnost představuje konkurenční výhodu, takže řemeslo věštců bylo lukrativní už v časech lovců mamutů. Začátky ovšem byly krušné, protože v oněch dobách chodili prognostici doslova s kůží na trh: pokud se nedostavila předpověděná stáda zvěře, ale hlad, místo mamuta skončil na rožni neúspěšný prognostik.

Věštci antického Řecka se z chyb předchůdců poučili a do metodiky vsunuli to, čemu se dnes říká fuzzy logika, totiž prvek neurčitosti, který z věštce snímá zodpovědnost za neúspěch. Názorným příkladem budiž zakázka jistého krále Kroisa prognostickému ústavu jménem delfská věštírna: když se zeptal, zda jeho nepřátelské převzetí konkurenčního království dopadne dobře, dostalo se mu odpovědi: "Překročíš-li pohraniční řeku, zničíš velkou říši." Natěšený Kroisos řeku překročil a velká říše padla − pohříchu však ta jeho. Delfy nemohly nemít pravdu.

Moderní prognostikové jsou zas o kus dál, takže pro jistotu předpovídají jen věci, které mají přijít spolehlivě až po jejich smrti. Kdybychom věřili vědeckým prognózám z poloviny minulého století, trávili bychom dnes prázdniny na Měsíci, díky zvládnuté termojaderné fúzi by elektřina nic nestála, rakovina by byla něco jako lehčí rýma a právě by začínala doba ledová.

Takže až se zase někde dočtete, že za padesát let nás zotročí roboti, bude světová válka o vodu a Nizozemsko se kvůli globálnímu oteplování ocitne pod vodou, zachovejte klid. Všichni se musíme nějak živit a ne každý to umí prací.