Dnes nosí džíny nebo rybářské obleky, jezdí terénním vozem a tvář mu zdobí plnovous. Majitel Rybničního hospodářství z Lázní Bohdaneč Adolf Vondrka byl však ještě před pěti lety uhlazeným pražským bankéřem. K životní změně a návratu do rodného kraje ho přivedla rodinná tradice. Vondrkovi předkové už v polovině 19. století hospodařili na jihočeských rybnících. V rybníkářství, později na východě Čech, pokračovaly i další generace včetně jeho dědečka a otce. Kromě péče o svůj nejcennější produkt, Pernštejnského kapra, se Vondrka zabývá i historií. Objevil třeba antény, které používal radiotelegrafista Potůček ze skupiny Silver A.
Vy jste se údajně na sádkách už narodil, jste navíc ve vaší rodině sedmou generací rybářů.
Narodil jsem se klasicky v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, ale moji rodiče bydleli vždy na sádkách. Otec pracoval jako baštýř či rybářský technik, později jako vedoucí v Rybářství Litomyšl, tady v Bohdanči a v Novém Městě nad Metují. Jako rodina jsme vždy žili v areálu sádek. Takže jsem šel přirozeně na střední rybářskou školu do Vodňan v jižních Čechách, studovali ji můj otec i můj děda a můj prastrýc František Vondrka byl jedním z úplně prvních studentů v roce 1920 při založení školy.
Jako rodina jsme vždy žili v areálu sádek. Šel jsem proto na střední rybářskou školu do Vodňan, studovali ji můj otec i můj děda.
Kdo a kdy ten rodinný příběh vlastně začal?
Začátek působení Vondrků v rybníkářství se datuje do poloviny 19. století, což je renesance tohoto oboru v českých zemích. Do té doby se rybníky vysoušely a místo nich nastupovala pole. Bylo to na Pardubicku i v jižních Čechách podobné. Lidé tehdy pracovali v létě na žních a na podzim na výlovech rybníků, což je mimochodem dost efektivní systém, kdy jsou po celý rok vyrovnané tržby. Specializace přišla až na konci 19. století. Takže mí předci Jan Nepomuk Vondrka a jeho otec Prokop ještě zažili tu éru, že pracovali na poli i u rybníků. Jan Nepomuk byl roku 1881 jmenován rybničním hajným, bránil rybníky proti pytláctví. Jeho syn František se vypracoval na baštýře a správce rybníků v Chlumu u Třeboně. Měl dva syny, mého prastrýce Františka a Adolfa, který byl mým pradědečkem. Oni oba u rybářství také zůstali, ale to už se bavíme o vzniku první republiky, přišly Rašínovy reformy a úbytek míst ve státní správě na Třeboňsku. Rodina se pak přesunula na Strakonicko a nakonec přes severní Čechy do východních Čech. Ale předci stále pracovali u rybníků a nakonec jsme skončili na Pardubicku, kde vlastně rybníkářství díky osvícenému rodu Pernštejnů začalo a bylo neuvěřitelně rozvinuté.
Co z té doby zůstalo dodnes?
My tady dnes vlastně hospodaříme na torzu rybniční soustavy, která tu byla za Pernštejnů. Tehdy bylo rybníků 260 a výměra činila zhruba sedm tisíc hektarů. Pardubicko je tak dodnes doslova poseto hrázemi rybníků, které už nepůjdou obnovit. Pro Pernštejny rybníkářství znamenalo 70 až 80 procent příjmů, přesunuli sem svoje sídlo, přestavěli pardubické náměstí na renesanční. Rozkvět Pardubic v té době, podobně jako v Třeboni, je spojený s rybníkářstvím, což se málo ví. Dodnes zachovaná památka Opatovický kanál, 500 let starý největší rybniční napáječ v zemi, tehdy zásoboval vodou čtyři tisíce hektarů rybníků jen na bohdanečské straně. Dnes z našich celkových 52 rybníků napájíme z kanálu 15. Zbytek sbírá vodu z povodí, jsou závislé na srážkách. Zejména na Sezemicku a Přeloučsku.
Ale u vás se zdá, že jste původně chtěl z té pernštejnské i rodinné tradice utéct. Vaše vysokoškolské vzdělání je ekonomické. Dokonce jste pracoval roky jako bankéř.
Po maturitě jsem chtěl pokračovat v oboru rybářství na brněnské Mendelově univerzitě. Ale už tehdy mě zajímala ekonomika provozu, takže jsem se hlásil i na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kam mě také přijali, ale já nakonec nastoupil do Brna. Tam jsem vydržel do druhého ročníku a přerušil studium. Nebyl jsem spokojený s tehdejším systémem, kdy specializace přišla až od třetího roku, nebyla možnost výběru jednotlivých předmětů, takže jsem musel studovat to samé, co ostatní zootechnici, například chov prasat, morfologii hospodářských zvířat a o rybách nepadlo ani slovo. Sehnal jsem si proto stipendium v USA, původně jsem tam šel jen na rok se učit anglicky a dělat něco kolem počítačů, ale nakonec jsem zůstal čtyři roky a vystudoval dvě školy. Státní Miami Dade College a pak ještě soukromou University of Miami a získal v oboru ekonomika a finance titul bakaláře. Měl jsem ale hodně předmětů, které se tady studují v magisterském programu. Úroveň a kvalita těch programů byla opravdu vysoká, dalo mi to hodně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111