Čím dál častěji zaznívají předpovědi toho, za jak dlouhou, respektive krátkou dobu budou na ulicích už jen autonomní vozidla. V horizontu 20 let prý přestane být dovolené řídit "ručně". S názorem, že jednoho dne řízení plně převezmou automatické systémy, lze v podstatě souhlasit. Úvodní otázka tak snad ani nemá znít "kdo bude řídit?", ale spíše "dokdy bude ještě řídit člověk?".

Je však nutné si uvědomit, že ač se technický rozvoj řítí vpřed mílovými kroky, je třeba urazit ještě dlouhou cestu. Na ní se musí vyřešit etické otázky týkající se naprogramování vozidla, či dokonce jeho samostatného rozhodování v krizových situacích. Má auto v případě neodvratitelné kolize preferovat život posádky, či okolních účastníků provozu? Také je nutné nastavit příslušný právní rámec, jenž bude dostatečně řešit odpovědnost za škodu způsobenou autonomním systémem včetně případného systému povinného pojištění. Současná legislativa se totiž v určitém okamžiku vývoje nejspíše ukáže jako nevyhovující. Specifické problémy přinese i období, v němž se budou na silnici míjet autonomní a neautonomní vozy. Například v Německu již přijímají legislativu pro testování vozidel, která nevyžadují ani dohled lidského řidiče, v běžném provozu. Velké vášně vzbuzuje též otázka dopadů na za­městnanost. Ta se koneckonců netýká jen řidičů, ale robotizace výroby a provozu obecně. V neposlední řadě je třeba řidiče psychicky připravit na fakt, že jim možná stát − s poukázáním na očekávanou vyšší bezpečnost autonomní dopravy − jednou skutečně zakáže chopit se volantu. Takové rozhodnutí však nebude ani tak právní či etické, ale především politické − a o to třaskavější.