Jméno Wichterle mají lidé většinou spojeno s chemikem Otto Wichterlem, který na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století vynalezl kontaktní čočky. Podle jeho vnuka Martina Wichterleho jsou však v rodině v lehké převaze podnikatelé. "Můj otec a dědeček byli sice vědci, v předchozích pokoleních ale zase všichni podnikali. Je možné, že výjimkou z rodinných tradic byla spíše generace vědců," říká vystudovaný geolog, který dal po revoluci přednost byznysu před vědou.

Podíl ve firmě na hydrogeologický průzkum, kterou s kamarády založil v roce 1990, na přelomu století prodal. Po krátké etapě ve výrobě porcelánu se vyprofiloval jako podnikatel ve strojírenství. Jeho firmy z holdingu Wikov Industry vyrábějí průmyslové převodovky. Wichterle tak oživil značku Wikov, kterou kdysi vybudoval jeho pradědeček. Nesly ji mimo jiné i automobily, které Martin Wichterle sbírá coby veterány. Vedle strojírenství a historických vozů má ale dnes jinou vášeň. V posledních letech vstoupil majetkově do dvou skláren. Ty se na obratu jeho skupiny podílejí zhruba pětinou, dědic slavného jména s nimi ale má velké plány. Právě ve sklárně Rückl v Nižboru na Berounsku jsme se setkali k rozhovoru.

Zaujalo mě, že jsme tu potkali exkurzi turistů i děti ze školky. To je běžné?

Děti mě taky překvapily, ale turisté sem chodili vždycky. Z hlediska tržeb je to dnes minoritní část, ale chceme ji rozvíjet. Věřím, že fenomén českého skla v kombinaci s opraveným areálem blízko Prahy může sehrát významnou roli.

Většinu vašeho podnikání tvoří strojírenství. Jak jste se dostal ke sklu?

Byla to určitá shoda náhod. V roce 2014 mě oslovil Jiří Trtík, spoluvlastník sklárny Bomma. Ta se ocitla po dvou letech činnosti ve finančních problémech a pan Trtík se mě ptal, jestli do ní nechci vstoupit jako investor. Sklo pro mě ale bylo příliš vzdálené, navíc už jsem se nechtěl pouštět do jiných oborů. Pak jsem se však do té sklárny šel podívat. Když se člověk potká se sklem, je to velký zážitek a lehko mu propadne. Ač jsem to vnitřně odmítal, nakonec jsem do sklárny vstoupil a jsem rád. Koupě sklárny Rückl, kde právě jsme, byla logickým vyústěním první koupě.

Proniknout do strojírenství nebylo jednoduché. Mít odborný odstup ale může být výhoda, člověk není zacyklený v technických klišé.

Jaké to je, řídit tak širokou skupinu? Jsou tam spíše synergie, nebo jde naopak o rozložení rizika?

Strojírenská a sklářská část působí velmi nezávisle, synergie jsou opravdu minimální. A to jen, co se týká finančního řízení nebo nákupu služeb, což jsou poměrně marginální částky. Určitou nevýhodou je, že to dvakrát zatěžuje vaše kapacity, zejména z pohledu času. Rozhodně jsem to neskupoval z hlediska diverzifikace rizik. Ale základem podnikání je spolupráce s lidmi a vybudování týmu, to je společné všude.

Sklárnu Rückl vlastníte už rok a půl. Co jste změnil a kam ji chcete posunout?

Když jsem do Rücklu vstoupil, bylo mi jasné, že sklárna potřebuje zásadně přebudovat, a to nejen technologicky, ale zejména produktově, že se musí změnit i obchod a marketing. Opustili jsme proto koncept klasického křišťálu, který všichni známe od našich babiček a který se tady vyráběl dřív. Bylo nám jasné, že jestli chceme přežít nejen na českém, ale i na zahraničním trhu, musíme přijít s velice moderním designem, který sice bude vycházet z původních tradic, ale zároveň přinese něco nového. Současně se snažíme sklárnu více otevřít veřejnosti a využít potenciál turistiky, díky které bychom firmu postavili na více nohou. Vznikl tým z Aleše Najbrta, Ronyho Plesla a architekta Josefa Pleskota a společně jsme dali dohromady koncept, jak má sklárna vypadat. Od začátku listopadu se provoz na dva měsíce vypne a dojde k totální přestavbě technologie. S panem Pleskotem budeme potom areál čtyři roky přetvářet tak, abychom ho nejenom otevřeli veřejnosti, ale aby tady také byla místa, kde se mohou lidé vzdělávat a kde se skla dotkne veřejnost.

jarvis_5a0c41dd498e34d8c84cb2e7.jpeg
„Převodovky jsou pořád klíčovým byznysem. Za patnáct let se mi ale podařilo vybudovat úžasný tým lidí, moje zásahy do vedení nemusí být tak výrazné jako v nových počinech,“ vysvětluje Martin Wichterle, proč se nyní věnuje hlavně řízení skláren.
Foto: Libor Fojtík

Na kolik investice vyjde a kdy by se sklárna měla vrátit k zisku?

Sklárna prodělala velice těžké období a nakonec prošla insolvencí, v současné době funguje takříkajíc z podstaty. Teprve od 1. ledna příštího roku začne být plnohodnotným hospodářským subjektem. Investice do technologie se budou blížit 40 milionům a investice do areálu a dalších objektů pravděpodobně přesáhnou dalších 200 milionů v následujících třech až čtyřech letech. Hodnota se bude tvořit dlouhodoběji, než když postavíte nějakou jednoduchou montovanou halu a tam něco vyrábíte. Jsem ale přesvědčený, že to má svou ekonomickou návratnost. Navíc mám z toho skla radost.