Před pěti sty lety přibil Martin Luther svých 95 tezí na vrata kostela v německém Wittenbergu. Po vzoru Jana Husa zaútočil na papežské odpustky a začal budovat novou protestantskou církev. Reformační hnutí a protestantská etika ale nepřinesly jen převrat ve světě teologie a idejí. Výrazně ovlivnily i evropskou ekonomiku.

Luther nevědomky stál u zrodu či přinejmenším začátku rozvoje kapitalismu. A hned z řady důvodů. On a jeho následovníci rozbili myšlenkový monopol katolické církve, která na podnikání hleděla s nedůvěrou a despektem. Přinesli větší důraz na individualitu a osobní odpovědnost. A posléze spojili úspěch v byznyse s boží přízní, což hrálo roli třeba i v USA.

Protestantská etika

O sepětí kapitalismu a různých podob reformace se debatovalo od průmyslové revoluce, která v 19. století měnila západní svět. Jen málokdo tehdy pochyboval, že protestantismus a zejména z něho vycházející kalvinismus podpořily vývoj systému, který nahradil feudální řád.

O krok dál − do určité míry v polemice s marxismem, který hledal základ hlavně v rozvoji techniky a organizace výroby − vykročil německý sociolog Max Weber. Mezi reformaci a kapitalismus položil rovnítko.

Vyšel z dobových statistik, které ukazovaly, že v Německu byli nejen podnikatelské vrstvy a vlastníci kapitálu, ale dokonce nejkvalifikovanější dělníci většinou protestantského vyznání. V odpovědi na otázku, zda je to příčina, či následek kapitalismu, se Weber přiklonil k první možnosti. S tím, že jde o výsledek duchovní specifičnosti, náboženstvím zformovaného vzdělání a rodinné výchovy. Proto mají protestanti sklon k ekonomickému racionalismu. Náboženská niternost a zápal tak vedou k jejich obchodní a podnikatelské aktivitě, která zřetelně narostla právě od dob reformace.