Zažít toto muzeum prázdné se podaří jednou za sto sedmnáct let. "Takhle to tu vypadalo jen chvíli po dostavbě v roce 1900," upozorňuje Helena Koenigsmarková, ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze. S nadsázkou řečeno ji skoro mrzí, že se vypulírovaná historická budova naproti Rudolfinu brzy zaplní expozicemi a běžným muzejním provozem. Ten začíná právě dnes, kdy se muzeum otevírá návštěvníkům po tříleté rekonstrukci, jež přišla na 266 milionů korun.

Začátek však bude pozvolný. Kromě rekonstruovaného historického interiéru s moderní úpravou suterénu se otevírá pouze muzejní knihovna, restaurace s obchodem a zatím jediná výstava nazvaná Director's Choice. I když jde o rozsáhlou přehlídku tří set předmětů vybraných z různých sbírek muzea, zaplňuje pouze část jednoho ze tří výstavních podlaží.

Zbývající sály jsou prázdné nebo se do nich stěhují balíky s věcmi pro chystané expozice. Ty jsou naplánované až do roku 2020.

Krátké období prázdných sálů však nezůstane nevyužité. Na programu jsou přednášky, promítání, čtení, divadlo, tvůrčí dílny i netypické aktivity.

"Každý všední den od osmi ráno se tu bude cvičit jóga," říká s úsměvem tisková mluvčí muzea Radka Potměšilová, podle které stojí za to "prázdné" muzeum navštívit už kvůli krásným výhledům z oken − na Rudolfinum, Petřín a z druhé strany na Starý židovský hřbitov. Až budou exponáty na svých místech, okna se zatáhnou roletami.

Krásné výhledy musí ustoupit ochraně památek, kterým ostré a proměnlivé denní světlo škodí − na to se ovšem v začátcích muzea nehledělo. "Tenkrát osvětlení výstav tvořila okna, i když byla budova elektrifikovaná. Máme tu sloupy od Františka Křižíka, jenž stavbu dozoroval," říká ředitelka Koenigsmarková. "Osvětlení bylo na chodbách a v sálech čistě orientační, nikoli osvětlující. Když se setmělo, muzeum zavřelo," vysvětluje.

Rekonstrukce budovy postavené architektem Josefem Schulzem, jenž navrhoval i Národní muzeum, obnovila lesk původní bohaté výzdoby interiéru a zároveň zvýšila technologické zabezpečení. "Už nejde jen tak vstoupit do sálu a rozsvítit. Musí se volat ostraha," směje se ředitelka, podle které je nyní osvětlení, bezpečnost i klimatizace v muzeu na vysoké úrovni.

Co se chystá

◼ Ode dneška je v Uměleckoprůmyslovém museu k vidění přehlídka Director's Choice. Výstava tří stovek předmětů ze všech sbírek instituce obsahuje část Karlštejnského pokladu i práce Alfonse Muchy, Františka Drtikola či Pavla Janáka.

◼ V lednu 2018 bude následovat výstava o bydlení v panelácích za socialismu.

◼ V březnu 2018 muzeum připomene 80. narozeniny proslulého českého fotografa Josefa Koudelky.

◼ Příští rok také do Prahy přicestuje výstava Small Stories z londýnského Viktoriina a Albertova muzea. Představí příběhy domečků pro panenky, skrze něž se diváci seznámí s historií bydlení.

Ustoupit se muselo v jediném. "Nepodařilo se skloubit historický prostor s potřebou většího výtahu. Rozměrné objekty se tak musí stěhovat po schodech. Naštěstí takových moc nemáme," dodává Helena Koenigsmarková.

Uměleckoprůmyslové museum se před rekonstrukcí potýkalo s nedostatkem místa. Osmipatrová budova má tři výstavní podlaží, každé s výškou přes dvě patra, avšak výstavy se konaly jen ve dvou.

Třetí podlaží sloužilo jako depozitáře a ty postupně přestávaly kapacitně stačit. Před třemi lety tak začala nejen rekonstrukce staré budovy, ale zároveň i stavba nového depozitáře na kraji města.

Novostavba ve Stodůlkách funguje od loňského dubna, stála 231 milionů korun. Náklady na depozitář, stejně jako na rekonstrukci muzea uhradil vládní Program péče o národní kulturní poklad.

Uměleckoprůmyslové museum ve srovnání s rokem 2014 získalo dvaapůlkrát více výstavní plochy, nyní má k dispozici 2750 metrů čtverečních. Změnu návštěvníci pocítí hned při vstupu − vyberou-li si nový vchod z Široké ulice. I když zůstal zachován také původní vstup s prudkým schodištěm v průčelí, ten nový, bezbariérový je výrazně atraktivnější. Vede přes zahradu sousedící s Pinkasovou synagogou a Starým židovským hřbitovem.

"Je to jako oáza, kdokoli sem může přijít i bez vstupenky a posedět na lavičce," rozhlíží se po upravené zahradě s kašnou a malým pavilonem ze 60. let mluvčí muzea, podle které bude venkovní posezení v teplých měsících nabízet i muzejní restaurace. Uličkou mezi ní a muzejním obchodem zvaným Modernista, jenž nabízí repliky vybraných exponátů, se přichází k šatně, pokladně a také k výtahům. Mnohem krásnější než svezení kabinou je však přístup do sálů přes historické schodiště.

Návštěvníky oslní především dříve nepřístupná část schodiště v nejvyšších patrech, kde jsou velkolepé nástěnné malby s vyobrazením řemesel a také barevné okenní vitráže.