Světově proslulý český sklář Petr Novotný přiznává, že na rodinné dovolené moc nejezdí. Přednost mají vždy pracovní cesty. Stačí, aby jej pozvali na nějaké sklářské sympo­zium nebo předvést řemeslo, a hned se sbalí.

"Třeba je to pozvání do USA s tím, že tam budu jen tři hodiny předvádět sklářský um a sám si zaplatím cestu i ubytování, a já jedu." Údajně to bere jako povinnost prezentovat firmu a české skláře. Spolu s kolegou Liborem Fafalou založil v roce 1995 sklářskou společnost Ajeto, která exportuje kolem 90 procent své produkce. Když se Novotnému někdy nechce do světa, ale cítí, že by měl, tak svého kolegu vyzývá, aby mu to nařídil. "On na to, tak ti to tedy nařizuju. A já obvykle odpovím: Dobrá, tak pojedu."

Aktuálně sklářskou huť v Lindavě koupila firma Lasvit, ale oba její 65letí zakladatelé prý dál zůstávají. Novotný sám ještě podniká jako živnostník v Novém Boru, kde vlastní sklářské studio s galerií, restaurací a podobně. Tudíž reprezentovat české sklo bude jezdit dál.

"Nejsem umělec, jsem sklář. Většinou jezdím tam, kde je pec," tvrdí muž, jenž učil třeba na Pilchuck Glass School v USA. Sklářské pece zná po celém světě. Vůbec poprvé se dostal "za dráty" ve svých 32 letech zásluhou významného sklářského mistra Josefa Rozinka, který ho vybral do party sklářů doprovázející české výtvarníky. "V roce 1984 jsme asi dva týdny dělali ve švýcarské sklárně Glasi Hergiswil. Byla to moje první cesta, první zahraniční zkušenost, samozřejmě velký zážitek."

Nizozemsko: Poprvé mezi proslulými sklářskými mistry

jarvis_5a03104b498e089685c2189f.jpeg
Foto: Martin Svozílek

Každého skláře, který cestuje do zahraničí, vybavuje Petr Novotný radami typu: Buďte pracovití, ochotní, nebuďte nafrnění. On sám si účinnost tohoto přístupu ověřil už v roce 1986 na sympoziu v nizozemském Leerdamu, kde poprvé pracoval pro zahraniční výtvarníky.

Novotný třeba dělal s Tonym Craggem, slavným skotským umělcem, který učil a posléze i řediteloval Akademii umění v Düsseldorfu. "Kvůli zácpě přijel pozdě a vymezený čas, který měl u pece, vypršel. Já mu nabídl, že s ním zůstanu večer, z čehož měl fakt radost." Zřejmě i proto si Novotného později Cragg přizval ke spolupráci.

A z nizozemského sympozia kromě pěkného vztahu a díla zůstala i fotovzpomínka − v muzeu moderního umění v Římě. "Tony Cragg tam má celou jednu místnost a vyprávěl mi sklářský výtvarník Jiří Šuhájek, že je tam prý fotka a na té jsem já v tom Nizozemsku."