Ten příběh se dosud obvykle vyprávěl takhle. V letech 1989 a 1990 americká distribuční společnost Miramax uvedla tři nezávislé hity − snímky Moje levá noha režiséra Jima Sheridana, Bio ráj od Giuseppeho Tornatoreho a Sex, lži a video tehdy ještě neznámého Stevena Soderbergha. Bratři Harvey a Bob Weinsteinové tak zahájili dravý útok na největší světové festivaly i na Oscary, který trvá dodnes. Miramax pronikl s malými nezávislými filmy do Hollywoodu i do kin celého světa. Byla to možná největší událost filmových 90. let.

Jenže jak příhodný je ve světle odhalení uplynulého týdne název Soderberghova filmu. Neboť příběh Miramaxu se dále odvíjel i takto. V roce 1995 se Harvey Weinstein pokoušel dát herečce Miře Sorvino masáž a honil ji po pokoji, když ho odmítla. V roce 1996 sexuálně obtěžoval francouzskou herečku Judith Godrècheovou v hotelovém pokoji. O rok později měl další incident s Rose McGowanovou. A léta vše úspěšně tajil.

Lepší to nebylo ani později. Během desetiletí Miramax distribuoval či přímo produkoval čtyři tituly, které získaly Oscara za nejlepší film. Harvey Weinstein mezitím dál na hotelových pokojích velkých festivalů podléhal své závislosti. V roce 2008 se třeba snažil přimět herečku Louisette Geissovou, aby ho sledovala, jak masturbuje. Léta se vědělo, že bratři Weinsteinové ve svém byznysu nejednají v rukavičkách, a mezi zaměstnanci Miramaxu se šuškalo i o Harveyho sexuální náruživosti. Teď se vše strhlo jako lavina.

Těch žen, které přišly se svědectvími, jsou desítky. Někdy šlo "jen" o slovní návrhy jako u Angeliny Jolie, ale třeba jednadvacetiletá Asia Argento se bála vlivného producenta rázně odmítnout. A uprostřed vynuceného sexuálního aktu už slova nic nezmohla. "Byla to noční můra," vzpomíná dnes na traumatizující zkušenost.

Harvey Weinstein byl před pár dny vyhozen z vlastní společnosti The Weinstein Company a jeho manželka oznámila, že se s ním hodlá rozvést. Hollywood, který v poslední době řeší nerovnost mužů a žen ve filmovém průmyslu i nedostatek žen ve vrcholových tvůrčích i výkonných pozicích, během jediného dne snadno zapomněl na tři stovky filmů Miramaxu, které byly nominovány na Oscara. I na to, že více než bratrům Weinsteinovým se při přebírání zlatých sošek děkovalo už jen Bohu.

Odjakživa rokenrol

Weinsteinové v roce 1979 nevstupovali do filmového byznysu z univerzitních filmových spolků jako jejich předchůdci, ale ze světa rokenrolového promotérství. Což jednou spoluředitel produkční a distribuční společnosti Sony Classics Tom Bernard charakterizoval těmito slovy: "V nás všech se odráží, odkud jsme přišli. Rockové promotérství je na ostří nože. Bojujete o své teritorium a používáte zastrašující taktiky."

Bob byl oficiálně prezident společnosti, ale Harvey byl vždy ten starší "brácha". Bob byl tichý a držel se ve stínu. Harvey neustále někde postával s plechovkou dietní Coca-Coly v ruce, jeho asistenti se rychle naučili kupovat mu ji po bednách a cigarety po kartonech. Podle pamětníků měl obří apetit. Tehdejší šéf hollywoodského studia United Artists Bingham Ray vzpomínal, jak si ze staršího z bratrů Weinsteinových utahoval, že z jeho trička pozná, co si dal k obědu. "Proto začal Harvey nosit černá trička."

Hned z počátku si v byznysu vybudoval pozici muže, který neskrývá své prohřešky a ostatní mu je rádi odpouštějí. Tedy přinejmenším některé. Do filmového prostředí Weinsteinovi pronikli jako outsideři a rádi prohlašovali, že takoví jsou i hrdinové jejich filmů. Brzy ty filmové outsidery dokázali dostat i do kin, kde se předtím tituly podobného typu − tedy nezávislé, drze natočené kousky − nikdy nehrály. Soderberghův raný film Sex, lži a video po úspěších na festivalech Sundance a Cannes uvedly stovky amerických kinosálů a titul s rozpočtem 1,2 milionu dolarů utržil celosvětově přes 60 milionů.

V roce 1994 přišlo Pulp Fiction režiséra Quentina Tarantina, největší senzace 90. let, film, který ovládl festival v Cannes, odkud si odvezl hlavní cenu, Zlatou palmu. To už ovšem Miramax patřil studiu Disney. Tehdy se americký nezávislý film prolomil do Hollywoodu a ostré hranice mezi světem nezávislého umění a hollywoodské komerce zmizely.

Bratři Weinsteinové získali možnost filmy nejen distribuovat, ale i produkovat a k ní od Disneyho roční plat kolem 1,5 milionu dolarů. Nikdo jim přesto nemohl mluvit do akvizic ani nakazovat, jaké filmy mají produkovat. Teprve tehdy se naplno uplatnila jejich schopnost poslat do světa tolik filmů jako několik konkurenčních studií dohromady. A také jejich někdy takřka tyranský vztah k režisérům, z nichž snad jen Tarantino měl privilegium, že do podoby jeho děl starší Weinstein − přezdívaný též "Střihoruký Harvey" − nezasahoval.

Ruce pryč

"Bylo to jako ve službách krále," uvedla bývalá zaměstnankyně Miramaxu Rachel Pineová. Nenarážela na moc svého zaměstnavatele Harveyho Weinsteina, ale na to, že řev a napětí tu byly na denním pořádku.

Weinstein nebyl jen vlivný producent. Peněžně podporoval demokratické politiky včetně Baracka Obamy či Hillary Clintonové, jeho zase finančně kryly instituce jako Goldman Sachs. Z reportáže deníku New York Times, která celou kauzu odhalila, vyplývá, že některé z vlivných institucí v minulosti pomáhaly ukrýt obvinění ze sexuálních útoků před tiskem i soudy.

Obama i Clintonová vyjádřili své pohoršení. Několik demokratických senátorů poslalo dary od Weinsteina charitativním organizacím. A univerzita USC School of Cinematic Arts odmítla Weinsteinův příslib pěti milionů dolarů, které chtěla původně použít na podporu ženských filmařek. Britská organizace BAFTA, obdoba americké oscarové academie, Weinsteinovi "s okamžitou platností" zrušila členství.

Ta obvinění sice otřásla jeho kariérou i celým filmovým světem, ale jen málokoho šokovala. Hollywood v samotných počátcích z velké části vybudovaly ženy, ale brzy se z něj stal hlavně mužský průmysl. Své moci žádat po herečkách sex už zneužíval ve 40. letech producent Darryl F. Zanuck či šéf studia MGM Louis B. Mayer. "Spala jsem s producenty, lhala bych, kdybych tvrdila opak," přiznala kdysi Marilyn Monroe. "Když jste odmítly, stálo v řadě dalších 25 děvčat." Některé věci se nemění.

Když tenkrát Harvey Weinstein o sobě a bratru Bobovi hovořil jako o outsiderech, o těch, jimž není souzeno vyhrát, asi netušil, jak doslovná to alespoň pro něj jednou bude pravda. Zůstane za ním Anglický pacient, Zamilovaný Shakespeare a celé zástupy úspěšných a oblíbených děl. Ale také pověst člověka, který měl v kanceláři baseballovou pálku, který řešil pracovní spory vynucenými mimosoudními vyrovnáními a který byl podle novináře Petera Biskinda "rozbouřeným kotlem nejistot, v němž sebeláska a nenávist bojovaly jako dva démoni".

jarvis_59df8341498e27ac16959791.jpeg
Producent Harvey Weinstein byl kvůli sexuálnímu skandálu vyhozen z vlastní společnosti a jeho manželka oznámila, že se s ním hodlá rozvést.
Foto: AP