O svých prvních cestách vypráví Milan Gelnar s nevtíravým humorem a nadsázkou. Za nezapomenutelné považuje hlavně své takzvaně "iniciační cesty". Byly dvě, absolvoval je ve svých 14 a 15 letech a směřovaly ještě za socialismu k Baltskému moři. "Poprvé jsem viděl na nudistické pláži ženské klíny ve větším množství. Vzpomínám si, že mě to tenkrát poměrně zajímalo," usmívá se.

K cestám před rokem 1990 pak ještě přidává tu, kterou podnikl po absolvování Stavební fakulty ČVUT v létě 1988. Díky "naoko" složeným devizám od kamarádky − jinak by na Západ cestovat nemohl − projel Cáchy, Kolín nad Rýnem, Norimberk, Vídeň a ve Švýcarsku navštívil příbuzné.

"Z téhle cesty jsem byl spíš celý rozklepaný a nesvůj. Překvapilo mě třeba, že každý německý dělník, kterého jsem si stopnul, uměl anglicky lépe než já. A také jsem měl poprvé možnost u strýce číst knihy ze Sixty-Eight," vzpomíná na exilové Nakladatelství 68, které v Torontu založili manželé Škvorečtí.

Posléze i on v roce 1991 s kamarádem z vysoké založil nakladatelství Argo a kvůli němu jezdí na knižní veletrhy a za zahraničními autory.

Vietnam: Dobré pivo, ale had jako žužú

jarvis_59ca2ffd498e2987e021f876.jpeg
Foto: Shutterstock

Na delších a dobrodružnějších cestách Milana Gelnara často doprovází některý z jeho dvou synů. Před dvěma roky byli s tím mladším na tři týdny ve Vietnamu. Stačil jim batoh na zádech. K přesunům využívali lůžkový vlak.

"Člověk ušetří za hotel a ještě se posune," míní s nadsázkou. Podle jeho zkušeností ale není ubytování ve Vietnamu nikterak nákladné. "Překvapila mě mile úroveň hotelů."

Přesto v jednom takovém hotelu nemohl dlouho usnout kvůli hlučnému větráku, a tak šel za recepčním, aby ho vypnul. Ten už v noci seděl před hotelem s kamarády a ti Gelnara pozvali mezi sebe. "Popíjeli pivo, které tam pouliční prodejce rozlévá sběračkou, a přikusovali sušené pikantní rybičky. Když zjistili, že jsem Čech, tak mě jeden z nich, fanda do fotbalu, ohromoval znalostí českých fotbalistů jako Kollera či Rosického," vzpomíná.