Dlouho se Jaroslav Veverka o politiku vůbec nestaral. Až dokud neprohrál v souboji o lukrativní zakázku proti soupeři, který měl podporu z vládních míst. Tehdy došel k závěru, že se bez známostí v politice neobejde. A že nejlepší bude, když nějakému politikovi rovnou pomůže v kariéře.

Zpočátku se zdálo, že má Veverka šťastnou ruku. Do nejvyšších pater, v nichž se proplétá byznys a politika, pomáhal uvést třeba bývalého premié­ra a předsedu ODS Mirka Topolánka, jeho poradce Marka Dalíka a později současného vicepremiéra a šéfa KDU-ČSL Pavla Bělobrádka. Patronát nad nimi se ale podnikateli ve finále nevyplatil, aspoň to tvrdí.

Veverkovo rozkročení do politiky souvisí s odvětvím, v němž se pohybuje. Jeho společnost Noen dodává výrobky a služby největším energetickým a těžebním společnostem v Česku. To znamená silnou závislost na politických rozhodnutích, jako jsou prolomení těžebních limitů nebo obměna vedení ČEZ.

Pro ty, kteří postavili svoje podnikání na řízení politiků nebo dokonce stran, se v češtině zažilo označení "kmotr". Jaroslav Veverka nepopírá, že i on sleduje vlastní podnikatelské zájmy, ale zařadit ho do této skupiny by prý nebylo fér.

jarvis_599428e6498e42ee6ff5b4b9.jpeg
Ilustrace: Jan Hunter Doležálek

"Oni mají jinou filozofii, oni kradou, já podnikám," popisuje, jak vidí rozdíl mezi sebou a klasickými kmotry. "Samozřejmě, daleko výhodnější je krást, protože máte nulové náklady a jenom příjmy," vykládá ve své kanceláři v pražském paláci Fénix s výhledem na Václavské náměstí.

Sám sebe Veverka označuje za jednoho z posledních mohykánů v českém strojním inženýrství. Nezastírá, že v současnosti se Noen potýká s nedostatkem zakázek. Na odchod z byznysu ale nepomýšlí. O důlních rypadlech, která jeho projektanti navrhují, mluví jako o estetickém díle. A sugestivně dokáže popisovat i svoje "bokovky", jako extraligový hokejový klub Piráti Chomutov nebo mediální projekt HlídacíPes.org, který financuje.

Asistent a překladatel z turečtiny

Základ si přinesl z působení v podniku zahraničního obchodu Škodaexport, kam nastoupil po studiích na ČVUT. Dodnes těží z pěti­letého pobytu v turecké Somě. Odjel tam jako asistent ředitele výstavby, kterého vysílala Škoda Plzeň, a zároveň překladatel a tlumočník anglič­tiny. Naučil se i turecky, protože turečtí manažeři nebyli zrovna zběhlí v angličtině.

Po sametové revoluci si Veverka prošel divočejším obdobím, jež zahrnovalo i provozování restaurace, nočního podniku, zastavárny a s tím spojené problémy s ruskou mafií. Koncem 90. let už nicméně vystupuje jako obchodní ředitel Unexu Uničov, nástupce státních Uničovských strojíren. Podnik zaměřený na výrobu těžebních zařízení tehdy ovládl americký investiční fond Bancroft a nový management se snažil zajistit nové zakázky. Jedním z klíčových odběratelů Unexu byly státem vlastněné Severočeské doly. A právě při jednání s touto společností dospěl Veverka k závěru, že se neobejde bez politické podpory.

Infografika

"Do roku 1998 jsem se v novinách díval jenom na poslední stránku, na sport. Politika mě absolutně nezajímala," říká s odstupem sedmapadesátiletý podnikatel. Změna nastala, když Severočeské doly sháněly firmu na generální opravu kolesového rypadla a zakázku dostala konkurenční společnost bez srovnatelných zkušeností. Za vítěze se tehdy postavila Milada Vlasáková, vlivná náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra z ČSSD. "Říkal jsem si, že musím něco udělat, abych měl kontakty v politice," popisuje Veverka své rozhodnutí.

Vysmátý Mirek, zdrcený Klaus

Od ředitele jednoho ze závodů Unexu dostal Veverka tip na Mirka Topolánka, v Praze tehdy ještě nepříliš známého ostravského senátora za ODS. Jako někdejší projektant to pro něj byl člověk z oboru, navíc mu imponovaly Topolánkovy rétorické schopnosti. Předpovídal mu, že půjde nahoru a stane se premiérem. "Mirek měl nadání na mluvené slovo. To, čemu nerozuměl, mu stačilo jednou vyslechnout a byl schopen o tom sám přednášet," vyzdvihuje Veverka i po letech. Nepředstírá, že s bodrým a občas prostořekým politikem ho spojovaly nejen vzájemné sympatie. Mluví však jen v náznacích, když říká, že pomohl politikovi ODS vyřešit nějaké problémy.

Nutno uznat, že předpověď o budoucím premiérovi Veverkovi vyšla. Sám k tomu podle svých slov přispěl, když například pomohl prosadit Topolánkovu kandidaturu na předsednictví v ODS − i proti odporu Václava Klause, s nímž se také stýkal.

Zakladatel strany Klaus se tehdy chystal na první prezidentskou volbu a měl jiné favority. Veverka vzpomíná, jak během tenisového turnaje ponoukl Topolánka, aby Klausovi oznámil svůj záměr kandidovat na předsedu. "Přesvědčil jsem Topolánka, ať mu to jde oznámit. Pak se spolu šli projít, vrátili se, neveselý Klaus, vysmátý Topolánek."

Topolánek měl nadání na mluvené slovo. To, čemu nerozuměl, mu stačilo jednou vyslechnout a byl schopen o tom sám přednášet.

V jedné věci ale Veverka pomoci Topolánkovi nedokázal, v komunikaci. Napadlo ho, že seznámí Topolánka s mladým externím poradcem Markem Dalíkem. "Dojížděl z Brna a vyhrál výběrové řízení za brněnskou firmu na marketinkové služby pro Unex," vypráví o Dalíkovi, kterého prý pověřil, aby se Topolánkovi staral o public relations. Veverka se tak stal strůjcem dlouholetého partnerství, jemuž se později dostalo velké mediál­ní pozornosti a které nakonec vyústilo v Dalíkovo odsouzení za pokus o podvod při zakázce na vojenské obrněnce Pandur.

Tři roky bez zakázek

Pokud Veverka doufal, že zůstane v Topolánkově blízkosti i poté, co se předseda ODS stane premiérem, přepočítal se. Když občanští demokraté v roce 2006 vyhráli volby a Topolánek s Dalíkem se nastěhovali do Strakovy akademie, svého patrona už k sobě nechtěli. Veverka tvrdí, že šel Topolánkovi nabídnout svoji pomoc, ale premiér a jeho poradce mu řekli, ať se věnuje svému byznysu. "Tak jsem se naštval a šel pryč. Od té doby jsem s nimi nikdy nic nedělal," říká Veverka.

Jak se na spolupráci a rozchod s Veverkou dívají Dalík a Topolánek, není snadné zjistit. Dalík na dotaz nereagoval. Topolánek se omezil na lakonickou větu: "Každé vítězství v politice má mraky porodních bab, každá prohra jediného viníka."

Místo Topolánka se Veverka sblížil s jiným politikem za ODS, ministrem průmyslu Martinem Ří­manem. Dělal mu neoficiálního poradce. "S Martinem jsem strávil hodně času. Měl jednu úžasnou vlastnost, nebyl záludný, zákeřný. Dělal věci velmi pragmaticky," líčí Veverka. Po pádu Topolánkovy vlády v roce 2009 vedl Říman více než rok dozorčí radu ČEZ.

Jakkoli se mohlo zdát, že Veverka svoji péči o Topolánka u něj osobně nezúročil, v byznysu si v letech jeho premiérování stěžovat nemohl. Osamostatnil se, do své společnosti Noen přebral z Unexu projektanty. Veverka rovněž získal spřízněnou osobu u klíčového odběratele. Šéfem Severočeských dolů, které předchozí vláda Jiřího Paroubka prodala polostátnímu koncernu ČEZ, se tehdy stal Jan Demjanovič, rovněž člověk z úzkého okruhu kolem Topolánka. V těch letech neměl Veverka o zakázky nouzi.

Situace se prudce změnila s kon­cem roku 2011, kdy Demjanoviče vystřídal v čele Severočeských dolů Ivan Lapin. Podle Veverky to byl člověk, který těžbě nerozumí. Ke své škodě mu to řekl i do očí. Nepomohlo, ani když se Veverku s Lapinem snažil usmířit Daniel Beneš a navrhoval jim, aby jeli na společnou dovolenou. Noen měl na tři roky u SD stop v zakázkách a následky pociťuje dodnes. "To nás zasáhlo nejvíc. Dobíhaly jiné zakázky, ty jsou vždycky na tři čtyři roky, ale ty tři roky nám chybí," povzdechne si Veverka.

Lidovec v bermudách

Naděje, že by si mohl pozici vylepšit, vložil do dalšího politika. Známý k němu přivedl Pavla Bělobrádka, novopečeného šéfa lidovců, který se snažil zadluženou stranu dostat zpátky do Poslanecké sněmovny. První schůzka nedopadla zrovna skvěle. Bělobrádek přišel do Veverkovy kanceláře v bermudách a tričku, což podnikatele šokovalo. Nezanevřel však a začal Bělobrádkovi otevírat dveře. "Pavel říkal, že se v průmyslu příliš neorientuje, tak jsme mu ty věci postupně vysvětlovali. Pomohl jsem mu v mnoha věcech a postupně se seznámil s více lidovci," popisuje Veverka.

Bělobrádek nepopírá, že s Veverkou občas něco konzultoval. "Jako s mnoha jinými jsem s ním vedl debaty o politickém, a zejména ekonomickém vývoji a potřebách ČR. V mnohém se neshodneme, ale i tak má debata význam," uvedl šéf lidovců na dotaz Ekonomu.

Když jsem Bělobrádkovi říkal, že potřebuju přímluvu v nějaké věci, zachoval se prostě jako lidovec.

Podle Veverky ovšem nezůstalo jen u diskusí. Podnikatel si dělá zásluhu třeba na tom, že se Bělobrádek v roce 2013 dostal do finální před­volební televizní debaty na ČT, ačkoliv lidovci v průzkumech nepřekonali pětiprocentní kvorum pro vstup do parlamentu. Veverka věří, že strana se i díky tomu vrátila do sněmovny.

I v Bělobrádkovi se ale Veverka nakonec svým způsobem zklamal. "Když jsem pak Pavlovi říkal, že potřebuju přímluvu v nějaké věci, zachoval se prostě jako lidovec, bohužel. A to já jsem nechtěl nikdy nic ukrást," posteskl si podnikatel.

Od lidovců se Veverka posléze vrátil k ODS. Není sice členem, ale přeje si, aby strana co nejvíc uspěla ve volbách. Ve straně si dobře rozumí třeba s Pavlem Blažkem, bývalým ministrem spravedlnosti. "Seznámil jsem ho s Klausem, který na něj měl na začátku nedobrý názor, ale postupem času se sblížili," říká Veverka.

Podpora ODS ovšem neznamená, že se Veverka upnul výhradně k této straně. Společnost Noen letos poslala půl milionu korun hnutí ANO. Podle Veverky je ale tato podpora vázaná na Ústecký kraj. "Jde o místní lidi, kteří chodí na hokej, milují ho a chtěli od nás nějakou pomoc," vysvětluje.

Pomohlo by rypadlo

S Topolánkem ani Bělobrádkem příliš neuspěl, nyní by vlivného zastánce Veverka o to víc potřeboval. Přiznává, že Noen není zrovna v ideální situaci. Vloni vykázal ztrátu 114 milionů korun, jeho tržby přitom v předchozích letech nepřesahovaly jednu miliardu. "Všechny inženýrské firmy v Česku mají velké existenční problémy, my také," říká Veverka, který denní řízení firmy přenechal synovi, ale drží si první slovo. Vinu dává komplikovanému systému veřejných zakázek a také nedůvěře bank, které podle něj nechtějí inženýrské firmy úvěrovat. Nepochybně se projevila také zmíněná tříletá pauza v zakázkách u Severočeských dolů. Proto prý musel do společnosti do­plnit finance z vlastních zdrojů.

Nejvíc pozornosti Veverka upíná k vlekoucí se zakázce na velkorypadlo pro Severočeské doly, od níž si slibuje 1,5 miliardy korun. Noen sice není zcela odkázaný na příjmy z těžební techniky, poskytuje například odsíření elektrárnám nebo dopravníkové pásy, velká zakázka by mu však vytrhla trn z paty. Ve finále soutěže, kterou vypsala nákupní centrála ČEZ, se Noen střetl s Metrostavem. Veverka nechce zakázku komentovat v médiích, v prostředí těžařského průmyslu však není tajemstvím, že se obává "podstřelení" ceny od Metrostavu, například pod jednu miliardu.

Úvahy o možném prodeji firmy zatím Veverka odmítá a věří, že Noen horší období ustojí. Podle informací Ekonomu však není jediný, kdo může o osudu firmy rozhodnout. Podnikatel Libor Sadílek, který vlastní zbylých 34 procent akcií Noenu, uvažoval o prodeji svého podílu skupině Arca slovenského podnikatele Pavola Krúpy. Tím by se do Noenu dostal dravý investor, který by s blokační menšinou mohl Veverku tlačit k restrukturalizaci. Jak ale Krúpa potvrdil, jednání o prodeji akcií Noenu nepokročila do vážnější fáze.

Kromě pozice nespokojeného akcionáře Noenu má Sadílek navíc ještě jiný důvod, proč se na Veverku zlobit. Sadílkovým hlavním byznysem je společnost Eltodo, známá jako provozovatel osvětlení v Praze. Veverkovi vyčítá, že přes advokáta kontroluje polovinu akcií konkurenční firmy Almapro, v níž spolupracuje s bývalými vlastníky Eltoda, se kterými se Sadílek rozešel ve zlém. A zatímco Eltodo nyní vede spory o zakázky s pražským magistrátem, Almapro s hlavním městem spolupracuje.

Související